V temném lese myslel,že nocí je střežen,pod rouškou černé tmy je nečekaně sraženBez varování praskajících větviček,snad bez úmyslu postraních uličekNecítil žádnou zlobu a zášť,na prsou krví barví se plášťOn s odpuštěním na rtech těžce dýchaje,s myšlenkou na svou paní do temnot padajeMá paní,proč poslalas ty kruté poslyV divné chýší z bezesného spánku probudil se,Starý bělovlasý poustevník s poznáním usmál seStařík s tváří borové kůry jeho skráně bral,potulnému rytíři amulet naděje v lásku dalV temném lese myslel,že nocí je střežen,do nejtěžší bitvy svého žití je vržen
Rotan
» myriam
...jééé ty ses teda do mě pustila Chápu tě,ale je to trochu jinak.Vše co píšu prožívám.A tak jak jde den za dnem,mé pocity se mění a nejen mé. Neutekl jsem,ale jel jsem pryč utřídit si myšlenky.Když k někomu cítíš tak moc,jako já a přitom vidíš jak se ti rychle vzdaluje,máš prakticky dvě možnosti.Buď to udělat konec.Nebo začít něco dělat.Poprvé v životě jsem začal u sebe a proto jsem se musel dát na cestu do sebe sama.Ta cesta je hledání chyb ve mě a ujasnění si co opravdu cítím.To pro ní jsem opustil svůj hrad sebespokojenosti.Dříve bych trhal,kousal.kopal kolem sebe.Teď odpouštím a chápu i když to tak bolí. Příště mě znova nešetři a jen do mě
myriam
....ty sa nespokojný zo svojim životom rozhodneš opustiť svoj domov...a keď ti dôjde, že si spravil chybu a ponáhľaš sa späť....prečo zase robíš tie isté chyby a vinu za svoju nepozornosť zvaľuješ na ňu...na tú kôli ktorej sa vraciaš....prečo ju obviňuješ bez dôkazov...ju čo trpela najviac....
....naozaj krásne napísané....sám vidíš....ako sa rozohním.....