Snad můj smutek sníh přivolal,že nahoře na mě někdo žalovalByl jsem venku,začal padat na mou hlavu,asi studil zábl,nevím jistě v tomto stavuDobré víly přišly mě hned hřát,nechtěl jsem,však začal se smátDýchly mi dobré slovo do tváře,zas pocítil jsem tu sílu kovářePůjdu prosit první jarní paprsky,ať dají mi za ty chmury odpustkyK dobrým vílám otočím myšlenku,potulnému rytíři daly smích do hrnkuSnad můj smutek sníh přivolal,víly dech úsměv na rty přikoval
Renor
...ten snížek, co se z oblak sype náhle, ač dnes čekali jsme jarní sluníčko... se neptal, po čem tvé srdce tolik prahne a zda na něj nezlobíš se maličko...
až jarní paprsky přijmou tvoji přímluvu, a ty získaš svoje odpustky, pak se zimou uzavřeš potají malou domluvu...
...že nechá přijít sem k nám jaro, na které všichni tak dlouho čekáme s bohem splínům a všemu, co nebylo nám dáno řekneme Jaro, my tě tady tolik vítáme...