Racek u moře aneb marná cesta za láskou - VIII,díl - Diskuze a zkušenosti

VIII. kapitola aneb češky se vůbec nestydí Ráno jsem měla důležitý úkol. Kuba mě pověřil ať Filipovi na půl osmou nachystám snídani. Teda řekl to tak: „ Filipe neboj se hlady nebudeš, ona ti ráda snídani udělá “. A když tak o tom přemýšlím fakt jsem to udělala ráda, jen by bylo bývalo slušnější (ke mně) nechat ať to mohu Filipovi nabídnout sama a ne, že mi to poručí. Přivstala jsem si teda a protože od neděle jsme už měli dokonce vlastní vařič tak jsem Filipovi udělala pořádnou snídani. Připravila jsem mu čaj, kafe a džus. K jídlu pak obložený talíř a koblížek. Všechno jsem naservírovala venku ke stolečku a s úsměvem sledovala užaslého rozespalého Filípka. Myslím, že v té chvíli Jakubovi tak trochu záviděl. Moc hezky se mi s ním povídalo. A vůbec den začal taky moc hezky. Jeli jsme s Filipem do Vodic. Iveta s Filipem a já s Jakubem. Filip totiž pozval Ivetu na celodenní výlet lodí na Krka a my jsme jeli s Kubou pro nějaké věci, které nám chyběly. Idylka. Idylka, která však skončila velmi brzy a sice hned při návratu do našeho kempu. Už od včerejšího večera mi chodily divné SMSky. A právě při cestě zpět to začalo zase. Igor (ten kluk o kterém jsem psala v první kapitole) neustále volal Kubovi a psal a mně taky. Všechno vyvrcholilo jeho výhružnou SMSkou, kterou mi napsal. Prý ať se mu Jakub ozve nebo bude strašně zle. To mě dostalo.A zase jsem brečela! No nakonec jsme to vyřešili každý po svém. Já jsem Igorovi napsala něco v tom smyslu, že Jakub je momentálně můj a v posteli, že je moc šikovný tak ať neotravuje, že až dovolená skončí tak mu ho zas vrátím. No a Kuba zavolal Evě, která je naše společná kamarádka a Igorova máma a poradil ji ať ho zaveze k psychiatrovi. Nevím co z toho zabralo, ale alespoň já jsem měla od té doby klid. No a Kuba se už taky o ničem nezmiňoval. Snad za odměnu mě Jakub vyslal na výlet malými loďkami spolu s dalšími rozdováděnými asi sedmi nebo osmi „boubelkami“. Měl docela štěstí, že nejel s námi, protože už při pohledu na malé loďky začala většina účastnic omdlévat hrůzou a pištět, že na tohle teda nikdy nevlezou. Sice velmi krkolomně, ale vlezly pochopitelně. Loďky byly dvě a k nim dva šikovní mladí muži. Ten jeden byl fakt výstavní kousek a jistě by stál za hřích. No a okamžitě se dámy začaly shánět po vínu, které bylo v ceně. A to je natolik rozveselilo, tedy to víno, že hned na první zastávce ke koupání byla většina holek bez vrchního dílu plavek. Hoši se nestačili divit. A když si sundala podprsenku taky Boženka (podle mého odhadu tak asi devadesátikilová s ňadry ve velikosti mezi E a F) tak jim jejich poměrně volné kraťasy začaly být velmi viditelně malé. Pak se suverénně fotily ve všelijakých roztomilých pózách . A nenechte se mýlit věkový průměr byl od 15 do 50 let. Svlékly se všechny až na Martu, její patnáctiletou dceru a mě. Já jsem, ač jsem to původně neměla v úmyslu, raději skočila z loďky rovnou do moře. Měla jsem strach, že mě budou nutit také se svléknout. Už na začátku cesty jsem si totiž užila posmívání, ať si se svou postavou sednu tak ať nepřevážím lodičku. Všichni si báječně užívali a jen já jsem si připadala sama, blbá, tlustá a opuštěná. Můj takřka osudový moment se udál, při zastávce u opuštěného majáku. Jelikož jsem se úspěšně stranila ostatních tak jsem si tu zříceninu prohlížela sama. Vlezla jsem dovnitř a nechala na sebe působit sílu času, který jakoby v té chvíli kolem mne zavanul. Přemýšlela jsem o lidech, kteří tady trávili svůj čas určený každému z nás pro život na téhle zemi. A jak jsem šla od okna s nádherným výhledem na moře cosi, nějaká silná neznámá síla mi zastavila krok. Zděšeně jsem se podívala na zem a zjistila, že stojím na okraji obrovské díry v podlaze (kterých tu bylo mimochodem povícero). Kdybych tam spadla tak bych byla okamžitě mrtvá a navíc by mě nikdy nikdo nenašel. Myslím, že ostatní by si ani nevšimli, že tam chybím. No když tak o tom přemýšlím měla bych vlastně poděkovat té neznámé síle, která mi pomohla. Díky, moc! A tak, jak se to holkám nejdřív nelíbilo tak byly nakonec nadšené . A chorvatští hoši myslím měli takový zážitek jaký se jim hned tak s jinými „škrobenými“ turisty nenaskytne. Pokrčování zítra: IX. kapitola aneb opařený skoromanžel,reiki a ztracené dcery