Prý můj úsměv na tváři,umí srdce rozzářit,když není tam co s tím?Prý mám si na něj vzpomenout,radosti zas dát zelenoua netrápit se víc.Ten kdo mě vážně dobře zná,teď tíseň ve mě rozeznáa utíká hned pryč.Já křičím duší ke dveřím,ať hlavně nikam neběží,však ticho krájí zdi.Ty moje oči zelené,se lesknou jako peřeje,on neví vůbec nic.Stačilo by jen říci stůj,však nemám sílu titánů,svým rtům to poručit.Tolik bych ráda řekla teď,že já mám úsměv v základech,někde tam tiše spí.Nejde se pořád jenom smát,to musí srdce povel dát,a úsměv probudit.Crrrrr a rty úsměv nasadí, vždyť víš