Ach, plula bych nocí jak kormorán...jen neslyšet krákání splašených vran!Jen neslyšet šepot temného zlajen nepadat pár minut od světla...Jen zahodit kámen co tíží jak hříchjen zahladit stopy a konečně jít!jen zlehka jak kormorán, zlehka si plout!a kovové boty co tlačí už zout!Jen uzdravit rány co derou se venjen mířit až k nebi a prožít si denJen od středu do nikam, jenom si plout!pohlaď už prosím Tě, pustinu moupustinu mou...