Racek u moře aneb marná cesta za láskou - IV. díl - Diskuze a zkušenosti

IV. kapitola aneb do pr…. proč jsem tak šikovná Jen tak na okraj jistě, že vím kde jsme se ocitli. Přijeli jsme do městečka Biograd na Moru, jehož historie sahá až do 11. století. Biograd byl dlouhou dobu korunovačním městem chorvatských králů, leží 28 km východně od Zadaru a rozkládá se v Pašmanském průlivu, mezi zálivy Solin a Bošana. Přijeli jsme vskutku do krásné a kouzelné země. A jistě, že i cestou jsme viděli kus nádherné přírody. Od malebných rakouských vesniček až po nádherně upravené staré vídeňské domy, kde ve své době sloužilo a pracovalo tolik českých lidiček. V paměti mi také utkvěl pomník Josefa II., jednoho z našich rakouskouherských panovníků. No, ale zpátky ke krásné realitě, kterou se momentálně stal kemp Sofia (snad si to pamatuju dobře). Abychom dovolenou ve zdraví přežili bylo nutné jít se alespoň trochu vyspat. Jenže ouha, Jakub nemohl otevřít menší část delegátské chatky, kde se ukrývaly všechny zbylé klíče. Museli jsme tedy všichni tři vzít zavděk jednou dvojpostelí (tedy dvě válendy u sebe). Myslím, že to ale nikomu z nás nevadilo, ale určitě jsem byla jediná kdo z toho měl radost. Iveta si ustlala u stěny , Kuba se svalil na kraji a na mě zbylo místo uprostřed. Musím přiznat, že zatímco Ti dva vesele spali tak já jsem jen tak chvílemi zdřímla. Zaprvé jsem se strašně snažila nedotknout se spícího Jakuba a za druhé jsem se strašně snažila dotknout se ho. Nakonec jsem asi opravdu usnula, jelikož jsem se vzbudila s hlavou na jeho noze. Určitě bych si nadále užívala toho slastného pocitu, že se ho mohu dotýkat, kdyby nás všechny vzápětí neprobudil jakýsi „šílený“ chorvat, který se jal demolovat kus kamenité cesty pod kempem. No, ale alespoň jsem se mohla těšit, že v noci se možná zase ve spánku stulím do jeho blízkosti, jinak bych se toho samozřejmě neodvážila. Abych byla užitečná jala jsem se poklízet celkem hezkou, ale děsně zabordelařenou kuchyňku. Jak uklízím nerada tak tam mě to děsně bavilo, vybalovat zásoby a uklízet si vše podle svého. A abych byla ještě užitečnější tak jsem se snažila pomoct Jakubovi otevřít tu zakletou třináctou komnatu. Víte jak říká jedno české přísloví: „ Kdybych to byl věděl nebyl bych to dělal “ . Jelikož jsem celkem pravidelný divák a čtenář detektivek celkem snadno za pomocí sponky se mi to podařilo otevřít. A bylo po radosti. Kuba vytáhl klíče od zbylých chatek a už jsme s Ivetkou šupajdily do chatičky hned vedle. Věci jme si sice pro jistotu nechaly po celou dobu u Jakuba, ale bylo mi jasné, že spát budeme každý ve vlastní chatce. Do pr…. proč jsem tak šikovná? Zbytek dne proběhl skvěle. Nejdřív jsem se v moři napíchla na mořského ježka, no naštěstí jsme to oba přežili. Taky nás Jakub pozval na večeři do místního baru, kde ho vítali jako ztraceného syna. Myslím, že šéf podniku si myslel, že Iveta je jeho dcera a já žena. No Kuba sice tvrdil, že ho dával dohromady s Ivetou tak nevím. Každopádně se tomu vůbec nebránil. Taky jsme si vyšli do městečka a k přístavu a vůbec bylo to tolik dojmů, že by vydaly na jednu celou knihu. Večer jsme zakončili super drinkem v restauraci a pak taky v kempu. Nabídla jsem Jakubovi ať mě ráno klidně vzbudí, že mu s čímkoli pomohu a šli jsme spát. Těšila jsem se , že se mi alespoň něco bude zdát. Znáte to, co se vám zdá první večer na novém místě to se vám vyplní. Jenže nic, vůbec nic se mi nezdálo. A tak jsem si alespoň představovala co všechno se může přihodit. Třeba mě Jakub zítra pozve na večerní procházku po pláži, já jako zakopnu a on mě chytí za ruku a pak už ji nepustí. No a zatím jsem si s těmito představami vystačila, jsem skromná holka a nemusím mít hned všechno, že? Copak asi přinese zítřek?Pokračování zítra: V. kapitola aneb peníze, americké úsměvy a gigolo