Racek u moře aneb marná cesta za láskou - III. díl - Diskuze a zkušenosti

III. kapitola aneb hurá jedem k moři, ale ještě tam nejsme Ještě na něco jsem zapomněla a sice na to, že jsem se včera , tedy ve středu, stihla „mrknout“ do práce. Na tom by nebylo nic až tak zajímavého jen, že údiv mých drahých kolegyň stál za to. Nejvíc a nejkrásněji se divila Janka, které jsem to musela třikrát zopakovat než pochopila, že opravdu odjíždím s Jakubem do Chorvatska. Za zmínku taky stojí postoj členů mé drahé, rozvětvené rodiny i když v konečné verzi mi to přáli všichni. Naši mi dokonce nabídli azyl u nich doma a to pro případ, že Kuba vezme s sebou taky Igora (což tak chvíli vypadalo). A oba se těšili jak mě budou rozmazlovat a krmit a budeme dělat, že jsem u moře. No nakonec z toho byla děsná sranda, když jsem říkala, že budu ségrám psát SMSky od moře a mezitím na ně budu koukat z okýnka na půdě jak makají na seně. Čtvrteční dopoledne jsem musela ještě běžet na byťák , pro jistotu abych po příjezdu nebyla bezdomovcem. No a nabalené a natěšené jsme se ve dvě hodiny konečně dočkaly Jakuba a jeho nového auta. Takže super vyrazili jsme za dobrodružstvím. Cestou jsme se zastavili ve Frýdku Místku na finančáku, to zas pro případ aby Kubu nezavřeli, až se vrátí. Pak ještě zastávka u Dany (Jakubova spolupracovnice – vedou společně počítačovou firmu) a hurá do Přerova. Tam nám málem hlady zkolabovala Iveta a Jakub šel na cestovku. Ivetu jsem postavila do fronty na langoš a hnala jsem se po místních obchůdcích. To pro případ, že bych ulovila tu sexy noční košilku, ale ani tady jsem bohužel nic neulovila. No a pak už jen dobré papaní v restauraci u benzínky v Mikulově a hurá do světa. Cesta v autě byla příjemná a pohodová. Já jsem si hrála na rádio a předčítala pokud možno zábavné články z časopisů. Původně jsem měla v úmyslu vpašovat do čtení trochu té romantiky, ale samozřejmě Jakub jako „správný“ chlap pro to nemá pochopení a tak mě hned po prvním pokusu zakázal dále takové infantilní blbiny číst. Ach jo! Jinak musím říct, že za volantem je Jakub kliďas a jede úplně bezvadně a navíc nemohl se moc předvádět s rychlou jízdou jelikož má auto v záběhu, cha. Tak trochu jsme se zdrželi ve Vídni, protože jsme ji nemohli objet, ale jeli jsme přímo přes centrum. No, ale zas na druhou stranu mě to ani tak nevadilo, jen mi bylo líto Jakuba, že se mu tak to řízení prodlouží. Noční cestu jsem si krátili strašidelným povídáním a myslím, že chvíli se mi podařilo Ivetu docela vystrašit. A taky bylo super, že jsem mohla zírat na Jakoubka a tvrdit, že kontroluji jestli náhodou neusíná. Bože je tak moc hezký když řídí, nemluví a vlídně se usmívá. No idylka! Pak to nemělo chybu a kdybychom v Chorvatsku neminuli na dálnici odbočku na ten nový dlouhý super tunel tak bychom na místo možná dorazili podle plánu. Takhle jsem se projeli starou cestou serpentinami a chvílemi to vypadalo jestli náhodou nejsme ztraceni. Jenže to žádej chlap nepřizná a Kuba navíc chtěl ať se já podívám a naviguju ho podle mapy. Blázen , já měla trojku ze zemáku už v sedmičce. Jenže jako správná žena dělám, že všemu rozumím a za každých okolností umím poradit. No a přesně kolem páté ráno jsme byli na místě. Tedy v pátek ráno. Věci jsme z části odnosili do chatičky a vydali jsme se podívat na moře. Tedy řeknu Vám první dojem byl úžasný! Přesně si pamatuji co mi projelo hlavou: „ …taková krása, jsme s Jakubem na dovolené a máme před sebou nejméně devět úžasných dnů a osm nocí.“ Jo chápete dobře. To moře jsem vlastně ani nevnímala a myslím , že kdyby mě vyhodil někde u nás u rybníka plného žabinců tak by mi bylo stejně krásně. No jasně jsem hloupá ženská, vždyť co by kdo za to dal, aby jel na dovolenou k moři! No jen tak na okraj – moře dost dobrý! Fakt! Pokračování dnes odpoledne - IV. kapitola aneb do pr…. proč jsem tak šikovná