Hrneček oblíbený na kávu,dno jeho stabilita jediná,ouško spojení s teplem ruky,obruba jemná oblina.Dno zaplněné bohatstvím,hladina jistoty v něm,upiji a mění se hodnoty,život týden za týdnem.Ubývá něco tak známé nám,nalézáme svou novou tvář,tak jako vidím nyní skvrny,u hrnku kávy na stěnách.Polknu poslední doušek,na dně odlesk mých očí,propadám ke kořenům duše,ten obraz tělo mé prosí.Trampolínou vlastní se stanu,rozhoupám světlo v tmách,ucítím ve vzduchu jasmína letím znovu k výšinám.Nevím kam, ale vím, že nahoru......
Wolfinka
Medulko.. cítím ten jasmín, vůni té kávy, oči tvé na dně hrnečku... odraz světů... děkuji Ti za krásná přirovnání a přiznání... moc se ti povedla - ta báseň...