Ty, cos o spánek mne okrad,dovolíš si poklidným svým spánkem spát…?Jak?Jak můžeš tak volně dýchat,bez člověka, který tě má tolik rád…?Jak?Jak probudit se do nového dne s úsměvem můžeš,když někde jinde, někdo probděl celou noc?Jak?Jak si dovolíš myslet si, že všechno zmůžeš,bez lásky, co někdo ti chtěl dát…tak moc?Jak přivézt si domů cizí ženu můžeš,když jiná by ráda stala se tvou paní…?Jak?Jak může se o tebe starat ta žena, když stůněš,A dávat ti obklady, léky a plnit ti každé přání?Jak?Jak se to stalo,že ti vlastně přeji vše, co máš?Jak?Jak se to stalo,že požehnat ti přijdu,až vstoupíš s ní před oltář?Jak…?…prostě je to tak…
medulka
» Renor
Lásku on dává na oltář, s nejlepšími úmysly, lásku velkou chce dát, možná to jsou nesmysly, musíš ho nechat udělat, co cítí jeho hlava, myšlenky nejde předělat, to nemůžeš ty sama.
Na plodnou lásku musí být dva.....vždy...bez vyjímek
A třeba jednou přijde ke dveřím, to jestli otevřeš, zas jenom záleží
Renor
» medulka
...prostě tak... přát mu co on chtěl by si přát... třeba neví, že lásku, co dává na oltář jeho Anděl strážný zatratil a ta tvář jež zjevuje se oné dívce ve snách, již dávno bloudí jako stín v tmách... v tmavých, černých tmách...
(jejda, to je nějak depresivní....) tak jinak...
prostě tak... přát mu, co on chtěl by si přát... lásku, co ho nikdy nezradí...., jež putuje s ním třeba v podhradí, kde láska s láskou ruku podává si... a štěstí je jim v patách,jak přáli si...
Miluješ ho tolik, že ho necháš jít, k oltáři s ženou, co miluje on víš, ty kvůli němu nespíš, on líbá její tvář, ty oblékneš si šaty, namaluješ si tvář, pak mu podáš ruku, na tvář ho políbíš a zkusíš zapomenout, že miluješ ho víš.