Rodiče..... - Diskuze a zkušenosti

Mám obrovské štěstí, že mám pořád své rodiče.Mám taky štěstí v tom,že mám chuť pro ně udělat první a hrozím se toho až budu muset udělat i to poslední.Díky nim mám v sobě zažité dva silné okamžiky(a nejen to, samozřejmě)- Když maminka řekla velmi pomalu a důrazně mému bratrovi, který nechápal, že se musí učit žehlit a tvrdil, že v tom případě nepotřebuje holku(puberta)chytla mu hlavu do dlaní a řekla:,,Můj milý synu, tohle tě neučím proto, abych ti ukázala, že ženu nepotřebuješ, ale proto abys ji ukázal TY - až to bude potřebovat! ´´- A moje první facka od tatínka - nikdy nepadla i když jsem si ji opravdu zasloužilapodíval se na mě a v to strašném vzteku,který ovládl řekl:,,Pamatuj si tohle, Simono, jako moje dcera a jako ženská -vždycky jsou někde nějaké dveře!´´A pak šel a bouchl do dveří na chodbě.A podle toho taky žiju - nebyla bych s mužem co by mi nechtěl pomáhat a nebyla bych s mužem co by mi ubližoval, protože tohle mě naučili moji rodiče, a protože jsou vždycky někde nějaké dveře...Díky M a T ... a co vy?