Otevírám ti knihu,svých pocitů a snů,vidíš tu jemnost listů,teď prosím nečaruj.Jemný dotek prstů,začínáš tiše číst,srdce ti zaplavuje,pocit, že málo víš.Oči ti vlhnou sami,bolest mou prožíváš,tolik tě mate duši,že nebyl jsi v ní sám.Touhy mé jsou i tvoje,proč neřekla jsem nic?snad proto možná taky,že neslyšel jsi víš?V rukou ti kniha těžkne,možná to bude tím,že každý šli jsme po svém,k své cestě za štěstím.Teď teprve jsi zjistil,mé představy a přání,já prosím o tvou knihu,podívat se chci do ní.Najít tam tvoji duši,snad neutekla moc,té mojí, která tuší,že voláš o pomoc........chci číst......
medulka
» Wolfinka
Dva ptáci, co krouží oblohou, přilétnout chtějí, dotknout se nemohou, slétnou pak na zem, křídla se spojí, přesně tak v lásce, někdy to chodí.
Když jí objevíme tam, kde jsme mysleli, že zhasíná.........