Pavučina co tu vidím,připadá mi jako cit,jak je dokonalá samaa jak se snadno dá zničit.Vlákna spojovaná k sobě,jako něžnost a dojetí,přes ně položená jiná,co dají spásu nebo prokletí.Náhle k ní letí malá muška,to jiné srdce cit chce dát,muško směr jiný si vyber,spoutá tě past ta líbezná.Muška však neposlechla radu,vletěla do ní s odvahou,teď mává planě svými křídly,jako když city vyplavou.S jakou sílou se však bije,jakoby chtěla vláknům říct,proč jenom musíte mě spoutat,já si tady chtěla snít.Vlákna však pavouk očaroval,tak jako nás to svědomí,proto ony tu mušku jemnou,ovážou až k bezvědomí.Náš rozum to je černý pavouk,co zase tady zvítězil,ovládl duši, srdce, citya jemnou mušku zahubil.
LemmOny
já zase pavučinu když vidím tak neumím přiřadit jí k duši či rozumu jelikož jediné co v tu chvíli cítím je důkladně upletená past která určená je jen k jednomu
polapit mušku tak krásnou co dala by se přirovnat k naší naději která v ten okamžik končí jak slunečný den stejně jak hvězdy v noci hasnou když černé mraky oblohu jasnou zakryjí