Přátelům - Diskuze a zkušenosti

Začínám mít pocit tísně,všechno na mě padá,tolik bych zas zářit chtěla,nejde mi i snaha.Všichni jsou tak rozpačití,kde je její úsměv,vždycky jí tak oči jiskří,teď se tváří přísně.Říkají mi - co se děje,copak se ti stalo,vždyť máš všechno co sis přála,je ti to zas málo?Smutné oči já k nim zvednu,nechápou mě zcela,pak mi cinkne esemeska,úsměv! - žij zas celá!Dívám se jen na telefon,srdce rychle buší,jak mě někdo může přečíst,to souznění tuším.Vráska co mám těsně u rtů,nahoru mi letí,někdo je tu vždycky se mnou,ví co já teď cítím.Mám na světě svoje duše,co jsou kouskem ze mě,když mi totiž dojde úsměv,obejmou mě jemně.Nemusí se dotknout těla,stačí pohled, veršík,tam kde beznaděj jen byla,září náhle štěstí. Nabízím jim na oplátku,svoje oči, slova,aby mohli najít úsměv,když se někde schová.