Nechci býti dále Andělemjá s díky vracím ti ta křídla...Snad ze snu jednou se spolu proberem...Slibuji, jsou v pořádku, stále první třída…Uložím je pečlivědo doby, kdy znovu zatoužím je mítStarat se o ně budu bedlivěa dál bez nich budu žít…Já nepotřebuji ta křídla…Nejsem hodna jejich krásy…Stále jsou bílá jako křída,ač nepřekrývají je moje vlasy…vracím ti je zpátky…jsou tvojea ty projdeš kouzelnými vrátkya vezmeš si je……jsou zase tvoje…
buba
Často naše srdce, i celou zem, navštěvují andělé, a jsou i bez křídel.
Křídla můžou být ozdobou, ale taky přítěží, neb kdo tě v nich uvidí, o pomoc i radu,s modlitbou, za tebou poběží... I když v sobě, člověk(anděl)spousta dobra, lásku nosí,únava ho potom kosí.. rád pomáhá-celý se rozdává.. Někdy už je natolik znaven, a touží,do klidu se ponořit, křídla andělská,musí odložit.
Kdo jejich krásy, hoden jest,a nebo není, na to druzí,dají ti rozhřešení. Někdy Ti,i proti tvé vůli, přisouzena můžou být, však to k srdci, člověk měl by si vzít. Naučit se je s úctou nosit, a za odpuštění chybujících, tam v oblacích prosit..
Křídla můžeš,jako poklad střežit, a nebo nechat je kolovat, či vrátit je zpět, každý by měl křídla okusit, a pokrýt láskou,celý svět...