Obdivuji moc horolezce,čtu si o nich knížky,jak zdolávají velehory,a vidí všechno z výšky.Vytyčí si jeden vrchol,na kterém chtějí stanout,pak stmelí svoji partu lidí,co s nimi dá se táhnout.Svůj první tábor postaví sia instrukce si dají,pak kupředu a taky směle,k vrcholu pospíchají.Zápasí s počasím a zemí,sníh, vítr - někdy nedá spát,k smrti unavení opět zase,jdou k svému cíli dál a dál.Ta hora je jak lidská přání,co chceme v sobě dosáhnouta poznáme-li sami sebe,nic nemůže nás odtáhnout.Je dobrý mít svou partu lidí,co půjde s námi k vrcholua když se rozhodneme vrátit,tak praští pěstí do stolu.Pak jednou dosáhneme štěstí,až na vrcholu budeme státa my budeme bouchat pěstí,až někdo bude to chtít vzdát.Budeme znát sami sebe.......