Vídám tvůj obraz ve výkladechchodím zlehka okolo tvých vůnínabírám tvou tvář rukou z tůníchodím v ulicích tvých městtvým vlasům vzdávám čest.Tam ve tvé zemi smutných očív říši za odrazem hladinklikou flašinetu točíms melodií krásným paním.Snad tušíš,že to já jsemco ve tmě pod balkónem pískájsi představa i rodná vískanechej splynout čin se slovemTak to řekni nebo napišřekni nebo napiš,že tušíškdo ti srdce nabízí,slibuje,že ti nezcizísny a lístky okvětníkopretino poslední.
Marci12
» RenorTma tmoucí, působí na nás...kolemjdoucí, vše je tak tiché,jiné, řeka lásky líně plyne. Zastav se na chvíli, poutníče rozmilý, chvíli postůj krásko, vždyť poznat tě chci...lásko
Renor
» Marci12
...cítí se žádoucí najednou alespoň pro jednou... stát jen tak pod noční oblohou a čekat až hvězda spadne a nohou bosou prodírat se travou - rosou... a dech v plicích vázne...
...řekni ji...dýchej a nastav svou tvář, svá ústa slovami neplýtvej.. ta pláň je tak krásná vůbec není pustá... i když je tma a na krok není vidět ty cítíš její dech a dotek na zádech... ne nemusíš se stydět...
Renor
...i já potají tě sleduji, jak bloumáš mým městem, mou rodnou vsí cítím tě v zádech,ne neotočím se,slibuji... ptáš se zda se to může? Zda se to smí?
Ano ty můžeš... ty můžeš následovat každičký můj krok můj dech zrychlený slyšet můžeš vznášet se, letět nebo udělat jen jediný skok... můžeš vše - nahlas i tiše...
...ano já tuším nebo píšu snad kdo srdce mi na rukou nese ano, vím, kdo mne má rád a kdo modré z nebe mi snese...