Nevím,proč jsem tam vešla,sedla si a neodešla,tichá píseň varhan zněla,já jen tak v klidu přemýšlela.Tu najednou se stal zázrak,paprsek světla vykouzlil dívky náznak.Tiše se vznášela nad zemí,člověk úplně oněmí,oči dokořán otevřené,smysly docela zjitřené.Proplula kostelem směrem k oltáři,a paprsek už nezáří,co chtěla mi říct se teď ptám,odpovědi se možná nedočkám,možná to byl můj anděl strážný,ale proč byl tak vážný...
Wolfinka
Andělé zavření v kostele... vážní bývají... trochu nás mrazí po těle... no - jak se dívají!
Neboj! V kostele je všechno vážné vážné a těžké jako naše nitro ale zítra, zítra bude jitro! Zítra bude slunce kreslit na parapet že nejen vážný, dokáže být svět! Slunce zas vyjde, otevři dveře kostela a nenech své srdíčko, zavřené docela a provětrej lásku, radost a běž! zas bude jaro! věř!
Najdise.czSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Evik2, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Marci, ty by sis měla najít vydavatele a vydat sbírku básní. Já to moc ráda od tebe čtu.
tanjamanova
Jako oněmělá strachem, jako pokrytá nebeským prachem, jako plápolají svíčka, jako mžikavá víčka, jako člověk osleplý v úžasu, seděl v pravém okamžiku a vpravém času, v pokoře a tichu kostela, on nechtěl nic říct, on chtěl abys ho viděla.