Ahoj všichni, chtěl bych se s vámi podělit o knihu, která mi doslova otočila život naruby - "Moc přítomného okamžiku" od Eckharta Tollea.
Jak jsem se k ní dostal: Před dvěma lety jsem procházel docela těžkým obdobím - stres v práci, rozchod, všeobecná nespokojenost se životem. Pořád jsem měl pocit, že "něco není v pořádku", ale nevěděl jsem co. Kamarádka mi knihu doporučila s tím, že "to možná není pro každého, ale zkus to".
Co mě na knize zasáhlo: Už v první kapitole jsem si uvědomil, jak moc žiju buď v minulosti (lítost, vzpomínky) nebo v budoucnosti (obavy, plány), ale skoro nikdy TEPRVE. Tolle popisoval přesně ty myšlenky, které mi běhaly hlavou - ten nekonečný "vnitřní monolog" a identifikaci s ním.
Konkrétní změna: Největší zlom nastal, když jsem začal pozorovat své myšlenky místo toho, abych byl s nimi ztotožněný. Zjistil jsem, že většina mých problémů vlastně existuje jen v mé hlavě. Ta úzkost z budoucnosti? Jen mentální projekce. Ty výčitky z minulosti? Také jen myšlenky. Praktické dopady:
Naučil jsem se "vystupovat" ze svých emočních stavů a pozorovat je Začal jsem si víc užívat obyčejných věcí - procházku, kávu, rozhovor Přestal jsem se tolik trápit věcmi, které nemůžu ovlivnit Paradoxně se mi začaly dařit i praktické věci lépe, protože jsem byl víc přítomný
Co mě stále trápí: Není to žádná magie - pořád se občas chytím, že "utíkám" do minulosti nebo budoucnosti. Ale teď aspoň vím, že to dělám, a dokážu se vrátit do "teďka". Mé otázky na vás:
Četl někdo z vás Tollea? Jaké byly vaše zkušenosti? Máte podobnou knihu, která vám "rozsvítila"? Jak si udržujete přítomnost v praktickém životě?
Jsem zvědavý na vaše příběhy - která kniha nebo film vám změnil perspektivu? Nebojte se podělit, i když to zní "obyčejně" - často jsou to právě ty "obyčejné" knihy, které mají největší sílu. Těším se na vaše příspěvky!