Novy, úplňky…zatmění…aktuální transity - Diskuze a zkušenosti

dan162 » Abelas :-x

dan162 » thééé Jo, myslím nativní merkur-pluto. Mám kvadrát i se zpětným Merkurem, tak proto.

thééé » dan162 Ano, ta elektrika může být u kamarádky spojená s uranem. K plutu bych asi přiřadila jiné situace, ale to záleží.
Nehody se spojují právě s marsem, neintegrovaným (a to mi připomíná, že jsi se mě někde ptal na tu integraci. Jdu to najít.

U mě - myslíš nativní merkur pluto? Ono už je to jiné znamení a větší orbis. Jednu dobu jsem s tím počítala, dneska už ani ne.

Ono to zatmění může rozehrát u jedince něco, co je v prognozách, tranzitech. (i když se většinou říká, že to má spíše kolektivní dopad)
Když jsem si to zpětně přehodnovala, tak to, co se mi ten víkend dělo může souviset s tím, že mám právě dračí hlavu na slunci.
Tak elektřina pak může souviset i s tímto, ale i s tím, že se mi blíží mars k nat. uranu (to zaregistruju vždy na situacích) , ale klidně i s tím zatměním. Protože přece jenom jde o "zakrytí" a tedy možná odhalení nějaké schované části nás.

Abelas » dan162 Dane, tys nezmar

Co třeba samostatné vlákno? Poněkud jsme zapomněli, že toto mělo být o úplňcích a zatměních a vnesli sem trochu jinou energii (jinými slovy posledních 40 příspěvků off-topic ako sviňa), snad dámy prominou

Buddha/2 » dan162 OK. Takhle je jasnější jak to myslíš.
Ale tohle by chtělo vysvětlení:
"Pocit viny si nemyslím, že je nyní nutnou součástí lidské výbavy, dnes respektujeme sebe jací jsme - víc, než potřeby lidí kolem nás. Postačí si myslím soucit místo pocitu viny."

dan162 » Abelas Jenže ten mozek není jednolitý. Má poměrně hodně oddělené části, které vznikly evolučně v reakci na nějakou katastrofickou událost, velmi rychle. Emoce jsou jednou z posledních velkých změn, souhlasím klidně s označením evoluční konstrukt. Jsme tvořeni vším, co bylo před námi, ale nemáme dnes snadný přístup k tomu, co se evolučně tehdy neosvědčilo.

Pocit viny si nemyslím, že je nyní nutnou součástí lidské výbavy, dnes respektujeme sebe jací jsme - víc, než potřeby lidí kolem nás. Postačí si myslím soucit místo pocitu viny.

P.S. ve světě jsou i jiné soustavy tmelení skupiny než vina, založené například na hanbě/studu, závisti nebo hrdosti.

dan162 » Buddha/2 Ano, v člověku povrchnější, oproti sexu nebo pudu sebezáchovy nesahají tak hluboko, možná protože jsou o tolik mladší. Když zkoušíme něco v sobě měnit, tak na ně sice obtížně, ale dosáhneme i z nejnovější vrstvy racionality, na to hlubší už nedosáhneme. A jemnější jsem myslel ve smyslu škálovatelnosti, jemně dávkovatelné, napsal jsem to divně. Uvedl jsem příklady jemného rozlišování, nic tak humpoláckého jako bojuj/uteč/strň.

Abelas » dan162 Nemyslím, že jsou emoce konstrukt. Prostě jsou. Nikdo je nenaprojektoval ani nevyrobil. Vychází z mozku, který prochází evolucí a je schopný reflektovat čím dál hlubší a komplexnější skutečnosti, které přináší rozpory a dilemata, které svět zvířat nezná. Netřeba se vracet na stromy. Stačí ustát naše lidství. Včetně pocitu viny, který k němu patří. Pocit viny přicházející s uvědoměním, že jsme třeba něco pokazili anebo způsobili bolest a budeme se za to zodpovídat a poneseme následky.

Buddha/2 » dan162 Povrchnější a jemnější jo ?
Vem si kolik lidí klepne Pepka jen proto, že se rozčílí doruda (v extému stačí škrábanec na autě). Nebo se utrápí smutkem když jim někdo zemře. A prý jsou i lidi, který kleplo když vyhráli obrovskou sumu.
Chci říct, že bych sílu emocí nepodceňoval

dan162 » cimi Takhle pojaté to je předěl, kterým asi musí projít každý autentický člověk, když v něm dojde ke střetu autenticity s emocemi a dá přednost autenticitě. Rozumím tomu dobře?

dan162 » Lupi cítí jsem použil ve smyslu vnitřně vnímá, ale ne emočně hodnotí. Fyzická bolest, rychlost oběhu krve, puls v ruce, strachový komplex (smyslová pozornost, připravenost na akci), samička na obzoru...Emoce mají oproti reflexům v sobě hodnocení, nebo střet hodnocení. Ukazují nám soulad/nesoulad. Milý člověk je člověk, který je souladný se způsobem komunikace, který máme rádi, je to našinec se stejnými hodnotami, hodný důvěry. Protivný je člověk, který v nás vzbuzuje odpor, nesoulad - když jedná protivně, musí mít v sobě vše opačně přeházené než já, jinak by jednal "normálně", tlačím na něj nesouhlasem, aby jednal souladně. Smečka se tak udržuje emocemi pohromadě. Ale ne všechny naše vjemy jsou emoční.

dan162 » Buddha/2 Souhlasím, vývojově je pud sebezáchovy nejsilnější/nejstarší vlastnost života, kdy se RNA samoreplikovalo a dokázalo dochovat. Přijde tygr a prchám na první dobrou nebo bojuju nebo strnu. Nic mezi.

Emoce je proti tomu povrchnější a jemnější. Je ovlivněná hodnocením. Naše smečka - cizí smečka. Dítě vlastní smečky mám vnitřní potřebu zachránit, která slábne u dítěte cizí smečky. Není to nula jedna jako u pudu sebezáchovy, ale škála. Vlastní dítě - dítě jiné ženy stejné smečky - cizí dítě přijaté za své - cizí dítě jiné smečky. Jednání pod emocemi je jemně odstupňované. Jednání reflexní je automatické.

dan162 » Lupi Přesně, to tykadýlko je ono - ta nevědomá část se navenek projeví v nějaké situaci a když to prozkoumám, stane se vědomou.*** zmařená léta je můj pocit, nepovedlo se mi zatím z něj dostat. I když racionálně souhlasím, tak emočně mi to zatím nejde. Zkoumám, hledám, najdu.

Lupi » dan162 Hezký

Lupi » dan162 Počkej - cítí, ale nejsou to emoce?? A co tedy jsou podle tebe emoce jiného, než cítění a pocity? Že jsou třeba skupinové no dobrá - ale pořád to jsou pocity, byť uznávám, že splašené stádo se chová zdivočeleji, než splašený jedinec. Někdy - někdy naopak

Buddha/2 » dan162 Krásná post reakce

Lupi » dan162 Promiň Dane, ale jsem schopna zchroustat jen ty tvoje stručnější komenty - do těch dlouhých se beznadějně zamotám.
Ale zkusím aspoň něco: "nevzniká vědomá ani nevědomá energie" je dost dobrý, jen netuším, jak chceš zjistit, jestli nevznikla nevědomá? Když teda je skutečně nevědomá. Já aspoň si do nevědomí nevidím a maximálně jsem schopna něco vytáhnout, když to vystrčí tykadýlko.
Neutrální paměti rozumím - dělá se mi to taky tak a je to skvělý.
Zmařená léta? Nebyla přeci zmařená. To jako bys řekl " ta cesta, kterou jsem přišel je zmařená".
Ale pravda je, že vlastně ne-odpustitelnost taky znám, a to stran mojí mámy. Dodnes se vypořádávám takříkajíc s kostma, který lezou z jejího hrobu. Na finále - naprosté a čisté odpuštění se vlastně teprve chystám....ve svých letech. Bizár, no.

Buddha/2 » dan162 Pud sebezáchovy je strach o život. A to si myslím, že emoce rozhodně je, možná i nejsilnější.
Přijde mi zbytečné rozebírat který živočich emoce má nebo nemá. Vede to k tomu, že ty co je "nemají" můžeme jako "vývojově vyšší" sežrat (když už tady padlo slovo alibi).

dan162 » Buddha/2 To je subjektivní. Rozchod včetně psychických reakcí často jeden z partnerů datuje od chvíle, kdy se po mnoha pokusech to změnit druhému uzavřel a druhý až od chvíle, kdy se žena odstěhovala. V reálu jeden roky experimentuje, hledá řešení, pozoruje sebe a druhý je spokojený a nic neslyší. Post reakce: "já jsem byla spokojená a že ty jsi něco říkal, jsem brala že máš nějaké tenze, které si vyřešíš."

dan162 » Lupi Cítí, ale nejsou to emoce. Pud sebezáchovy, vytvářející vnitřní stavy nutící k přežití jsou odpradávna. Vyděsil, ale co udělal dál - utekl nebo bojoval. Emoce sice staví na tomto principu, ale dávají širší paletu možného jednání a hlavně jsou u savců skupinové - rodiče mají rodičovské emoce, aby vzdělávali své potomky jinak než svalovou zkušeností (dinosauři), dostatečně dlouho/kvalitně (déle než ptáci) a jinak než genetickou zkušeností (je nepružná při náhlé nebo dočasné změně prostředí). Porušení soudržnosti savčí smečky je nemožné pro vnitřní pocit (nepočetná mláďata mají ve smečce větší šanci na přežití než početné želvy na pláži). atd.

Buddha/2 » dan162 Teoreticky jo. Prakticky : když je to roky zřejmé, nepřijde to "zničehonic"

dan162 » Lupi Ok, kouknu do sebe, uvidíme co najdu. Předstupeň bude si představit odpustitelnost. Jak ji já chápu, tak je to takový vnitřní stav, při kterém mi v daném tématu nevzniká vědomá i nevědomá vnitřní energie. Nejdřív porozumění ději včetně vcítění do aktérů, pak přijetí, kdy ve mne nevyplouvá nějaká emoce, trvá jen emočně neutrální paměť, včetně paměti na bolest, ale bez odporu/obrany/lítosti/zmarněnosti/vzteku... Táta mi ublížil. Vím proč to udělal, co měl na výběr, jak byl postavený, jaké měl dětství, jaké bylo okolí, jak jsem ho ovlivnil já, jaká neporozumění zažíval, neuměl překonat/zvolit si jinak, jaké měl ambice a jaké meze. Porozuměl jsem ději, tedy si myslím. Bylo to, jak mi ublížil, odpustitelné (neodpustitelné)? To je moje volba. Když nechci ten humus tahat se sebou, tak doufám, že to je odpustitelné. Některé emoce už mi zmizely (povedlo se mi je zmizet), už třeba nezažívám strach, bezmoc, a některé ne, třeba vztah k sobě, lítost ze zmařených let.

Odpustitelnost vnímám jako subjektivní volbu každého, i když ne každému snadno dostupnou jako volbu. Když něco udělám, a druzí mi neodpustí, je to jejich volba, ne jen pocit. Pro mne to co jsem udělal bylo třeba bolestné, nepříjemné, ale sebezáchovné. Tátovi jsem řekl, že když nepřestane, že může taky jednu dostat zpátky. Do jeho smrti jsme vztah nesrovnali. Neodpustili jsme si. Stanovili jsme si to za jeho života jako neodpustitelné.

Lupi » dan162 Že jsou emoce evoluční výmysl, o tom žádná. Jestli existovaly v před - savčím období, o tom víme houbeles.....co víme, jestli se strgosaurus vyděsil, když uslyšel řvát Rexe? V současnu ssavci, plazi, ptáci určitě - jestli plži, mlži hlavonožci sice nevím, ale když jsem pozorovala vyděšený oči chobotničky, nacpaný do petflašky a určený k večeři v místní hospodě, řekla bych že i ti.
A nezapomínej na rostliny. I ty cítí.

Lupi » dan162 Pro mě je to poměrně nesrozumitelné téma - myslím ta neodpustitelnost. Nikdy se mi to nepovedlo pořádně si představit, a to přesto, že mi osud cpal na oči spousty různorodých variant.

dan162 » Abelas Souhlasím s Lupi, že jde o společenský konstrukt. Ostatně všechny emoce jsou konstrukt, jen evoluční, před savci emoce neexistovaly. Samozřejmě že to je prožitek, to se nevylučuje. Vina je negativní motivace, která má za úkol omezovat takové jednání, které jde proti soudržnosti smečky. Zodpovědnost je totéž, jen pozitivně směřované.

Vina podle mne neexistuje v objektivním smyslu, v subjektivním může existovat - ne u každého (jsou lidi, kteří se tímto neřídí, vinu neprožívají, možná její přítomnost u druhých využívají umělým vzbuzováním viny k manipulaci).