Řekni mi rytíři,proč vílu miluješ?Nevím snad pro to trápení,co srdce pod zbrojí zcela naplní,nemohu jinak,mám na erburůži a slz pár.Když v zimě stromy pláčou peřímapy dálek a pokladůmráz kreslí do výkladůpoutník stále světlu věřísnad záblesku jen,drží ho na cestě sen.Buď mi obklademna čele horoucím,pro touhu podklademměsícem zářícím,v temnotě bez hvězd,nechám se vést,třeba do bažin,když uslyším,pojď jen pojď.Buď mým světem,buď mi chlebem,buď mi vodou,chvíli pouhou,buď mi touhou,rozhřešením.Svými křídlysetři z očí ledlásky pravidly,opraš z duše šeď,nebo jen se mnou seď,za ruku mě veďa zpívej.Z koše s prádlemvoní aviváž,života stavidlem,voní mi na kuráž,věřím na spásu,žiju pro krásu,jedné z žen,věřím všem.