Celý život bydlení v teroru - Diskuze a zkušenosti

Dobrý den, prosím, poradíte někdo? Jsem *24.10.1981 v 18:40 Uvědomila jsem si, že celý dosavadní život se mi děje, že ať už jsem bydlela na kterémkoli z asi 15 míst, (se spolubydlícími), pokaždé jsem dohužel musela žít v "teroru". Spolubydlící mohli všechno, já nic. Když jsem si "troufla" udělat něco nestandardního,(např. hlasitá hudba, zapnout večer pračku) byla jsem podrobena "výslechu", zesměšňování, hádce. Když jsem se k tomu postavila asertivně, přišel výsměch, shazování. Když jsem byla více bojovná, přišla sprostá slova, naschvály, apod.
At už to bylo poprvé v mých14 letech na privátě, nebo třeba ve 30 letech se spolubydlícími ve velkém městě (sama si nemůžu samostatné bydlení dovolit) vždy tam byla hrůza, nátlak, mnohdy oni brali drogy, násilí... I nyní v 42 letech když bydlím, nemohu bohužel žít v míru, férovosti, opět je tu "osoba" kteoru musím trpět.... Kdy budu moci prolomit toto předurčení? Proč se mi to děje? Je to peklo. Nepřispívá to k mému zdraví... Snažím se zlepšovat se, své špatně vlastnosti si uvědomuji. Chci konečně žít v přátelském prostředí, v pohodě, bezpečí. Budu vůbec v tomto životě moci? s úctou děkuji. S.
p.s. Ted si uvědomuji, že vlastně již v necelých 3 letech jsem byla hospitalizována sama v nemocnici, několik dní zavřená v kleci. Dosud si to bohužel pamatuji jak jsem v noci stála u té mřížky a plakala. Pamatuji si tu opuštěnost. Uvědomila jsem si to a chci jít dál.