Návrat Chirona - Diskuze a zkušenosti

cimi » Gryphon Taky jsem svého času chirona studovala, ale v souvislosti s lilith.
A ten příběh vnímám dost jinak.
Cheirón byl synem krona/saturna (který své děti polykal, ale zde nejspíš necítil ohrožení) a Philyry, která byla jeho podobou natolik zděšená, že požádala bohy ať ji promění v něco jiného. (Klasický příběh “znásilnění” - v okamžiku početí se proměnila v koně, on také, aby ji obelstil ^^ )

U Apollóna se tuším octl tak, že ten mezitím hledal svého syna a nalezl Cheiróna.
Cheirón se naučil vše od Apollóna a posléze i on učil co se naučil. Ano učil hrdiny - tedy elitu. Tady vidím jasnou symboliku jupitera směřovat k výšinám a tomu božskému. Dokonce za odměnu získává jako dar nesmrtelnost.
Paradoxně právě Cheironův žák je ten který mu způsobuje nevyléčitelné zranění - jedem z hydry (kterou já osobně vnímám jako lilith která vždy tak trochu odkazuje na původ) a taky to dá říct i tak, že Apollonovo učení Cheirona “otrávilo”.
Právě toto zranění vrací Cheirona do těla a k přehodnocení svého života. Neustále a urputně připomíná rozhodnutí které možná (určitě) nebylo jeho - vstoupit do světa bohů - nesmrtelnosti aniž by přijal svůj skutečný původ.
Krásnou symbolikou je i výměna s Prometheem, který je dalším silným archetypem lidské nevědomosti (jak to tedy vnímám já). Ten poté prožije podobná muka právě kvůli této “nesmrtelnosti”, která není, pokud není vědomé, “požehnáním”. Zatímco pro Cheiróna byla požehnáním smrt, Prométheus si své připoutání k “hmotě” (lstí) nosí s sebou na prstenu.

Myslím že Cheiron je na určité rovině symbolem propojování světů vyššího a nižšího. Ne “buď a nebo” a “nýbrž ale i”. I jeho podoba o tom mluví: propojení zvířecího a lidského. Je to princip který se hodně týká znamení střelce a přehnaných ideálů jupiterských…
Jestli vnímám nějaké propojení se znamením panny pak je to trpělivost, poslušnost, schopnost pečovat a sloužit, vnímání těla, význam detailu pro celek, a vliv celku na detail…apod…

cimi » verka96 Děkuji

verka96 » cimi Měl by být léčivý, ale záleží hlavně na tobě, Uran by měl zvýraznit téma Ch., může to být obtížné období se s tím srovnat, ale jde o to, vidět toto citlivé místo (Ch.) jinak... Navíc je na ose Býk - Štír listopadové zatmění Luny, o to více náročnější.
Vše se ale hodnotí komplexně, takže to může mít nakonec pozitivní účinek.
Ještě přikládám obecnou charakteristiku tranzitu Urana přes Ch.

aktigram » cimi Urobí dobre, už vieš aké zranenie máš a dokonca aj ten Uran ktorý ti teraz na ňom stojí v tom pomáha - chce zmenu.

cimi » verka96 Takže by ten transit pro mě měl být významně léčivý?

verka96 » cimi K tvému přechodu Urana přes Ch.

cimi Tak jen avízuji k tématu chironu, že následující zatmění v úterý proběhne na mém chironu…tak kdyžtak preferuji pak s odstupem…
Je to pecka už teď

verka96 » cimi Jak jsem četla tuto knihu (co jsem fotila), tak jde z horoskopu trochu poznat, jestli se tím zraněním bude člověk zabývat, a když se tím zabývá léčí se, tím se posouvá dopředu. Sama to tak mám.
Líbí se mi, jak je astronomicky popisován - planetka (asteroid), jehož oběžná dráha kolem Slunce je mezi Saturnem a Uranem, přiblíží se k Jupiteru a nejdále od Slunce je, když se dostane za Saturn směrem k Neptunu. Je to takový most mezi planetami, co spojuje staré, tradiční, zažité (Saturn) s novým, revolučním, originálním a vyšším vědomím (Uran). A tím, jak to řeší (je jedno, jakým způsobem), tak se dostává od té Saturnské energie směrem k Uranské nové, která může přinést velké dary.
Dočetla jsem se, že pokud je Ch. více aspektovaný s jinými planetami nebo třeba spojený se Sluncem, Lunou, asc. (významnými tělesy a místy v radixu), tak jej bude člověk v životě řešit více dokud jej k tomu nedonutí to frustrující zranění, které bude dost cítit. A naopak, pokud bude někde v horoskopu osamocený, zapadlý, tak se k němu člověk ani nemusí "nedohrabat"... Tento proces je dlouhodobý, protože Ch. je dál od Slunce, za našimi osobními planetami.

Hledala jsem i jiné zdroje, co se týká astronomie, ale nenašla jsem. Prý pravděpodobně pochází mimo Sluneční soustavu a jak letěl kolem, tak jej U+S vcucli a tak tam zůstal, proto k jeho darům patří i to, že v tom pozitivním dokáže vidět věci jinak, z většího nadhledu, v tom negativním si člověk připadá vykořeněný ze společnosti, z rodiny, že tam prostě nepatří.
A vládcovství - ničemu z našeho znamení nevládne, ale nejvíc je přirovnáván k Panně (tím že řeší detaily, minulost, neskutečně se v tom nimrá, je takový poctivý, dělá pořádek - léčí). A tím že spojuje a dělá mosty a spojuje, pomáhá (pozitivní), hledá pravdu, která jej posune dál, má hodně ze znamení Střelce.

cimi Vtipný jak se mi ty témata vždycky proplétají…
Zrovna jsme rozebírali v rámci listopadu téma “posvátného zranění”…
Donutilo mě to zamyslet se nad tím…
Jelikož všichni tak nějak žijem v modu “až se to vyřeší” “až si to uvědomím” “až se vyléčím” atd tak bude konečně dobře…
Dotkla se mě ta vize toho, že to zranění tu bude furt. Není žádný až se vyléčím. Člověk permanentně utíká sám od sebe právě v těmahle nejvíc niterných oblastech, kde ani on sám neví co ho to vlastně bolí…
Je to podobný jako to rčení: když nemůžeš změnit to co je objektem tvého zájmu, změň svůj pohled…
Nemůžu změnit to co bylo, ale můžu prohloubit a změkčit svůj pohled a může se to stát motorem pro hlubší poznání a přijetí…teprve v tom okamžiku kdy už není proč bojovat anebo kam utíkat může dojít k nějakému léčení, ne z prostoru rezignace, ale z prostoru lásky…
Vždycky si říkám: život který se na nás kouká vůbec nehodnotí naše malicherné problémy…to my jsme příliš zahlceni úzkým úhlem pohledu…ale tak to prostě je…protože jsme v těle…a protože nás nikdo nenaučil s tou bolestí zacházet…ta duše je stále příliš opomíjená…
Tak jen takové zamyšlení….

Btw já mám chiron v 4.domě…uvidíme co tady ten přechod udělá se mnou…

thééé » cimi Tojo, pochopila jsem, že jiná cesty, než skrze retraumatizaci, není. Ale musí být i třeba odvaha, víra, že to někam vede, že to zvládnu posunout, aspoň trochu..a klidně s pomocí někoho jiného.
Vím, že třeba i psychologové rádi, že raději ránu zahlazovat. Ať není hůř. V okamžiku oslabení a velkého strachu, i to je cesta. Jsem vděčná za odvahu.

cimi » thééé Taky to tak vnímám že retraumatizace může tu ránu začít léčit. Ale není to přímo tou retraumatizací ale tím jaký k tomu člověk zaujímá postoj a odkud se k ní vztahuje. Ať už v tom vnitřním nebo vnějším prostředí…
Takže tam spíš musí dojít k nějakému dozrání a pochopení principu jak toho co vlastně zraňuje a kde…tak toho jak vlastně člověk funguje…