Vánoční přání neutajíš - Diskuze a zkušenosti

..klečím v kostele a od úst mi jde pára. Jedinej jasnej důkaz, že dejchám. Babička ve druhé lavici se otočila a mírně pokynula hlavou. I já jsem pokývl. Trochu nešetrně jsem totiž poklekl a vyrušil ji v jejím rozjímání. Vidím ji dnes poprvé a přesto ji znám snad celé věky.. Měl bych chodit do kostela častěji. Klečí tu hodný babičky a vzduch je chladivě klidný nasycený miliardou přání a myšlenek rovnou od srdce. I já jich tu pár zanechal. Už půjdu, vše jsem "ti" řekl a stejně se nezměním. Pozvedám hlavu a babička mi dělá křížek na čelo. "Ty se ničeho bát nemusíš, dobře to dopadne". Trošku stydlivě jsem klopil oči k podlaze, vždyt babička věděla co jsem si přál. Děkuju Vám babičko, mám Vás rád, pomyslil jsem si a slza mi sjela jako korálka po tváři. Znovu se pousmála a odcházela k oltáři. Východ je opačně, chtěl jsem zašeptat, ale najednou mi nešlo ani mluvit ani myslet.. Náhle se Babička rozsvítila a jako malá hvezdička vylétlo Světlo vysoko ke stropu, kde se rozprostřelo po celém prostoru. Zůstal jsem sedět a díval se vzhůru, znovu nemohu ani promluvit, nemohu vlastně nic. Ta babička byla Anděl a přišel mi říct, že je všechno v pořádku a ještě mi požehnal.. a pak, že Bůh ani Andělé nejsou.. Jsou, jenom je někteří neumí vnímat, ale já vím své. Vánoce jsou nejlepším časem potkat Anděla.. stačí chvilku mlčet a nebo si jen tak poklečet v kostele a párou svého dechu dát smysl mrazu, aby na klenutých oknech náš dech vykreslil do obrazů hned vedle těch svatých.. jsem rád, že mám srdce votevřený i když ho pak nelze chránit. Ale bez votevřenýho srdíčka bych toho Anděla dozajista neviděl. Vždyt ani kostel nebyl prázdný, ale ke stropu, jsem hleděl jenom já... ***krásný Vánoce všem***Toulavej