Dopisy sebevrahům duše - Diskuze a zkušenosti

-------

Jako Kristus není tím, kdo tvoří církev, tak i ti jiní, vůdci, myslitelé, mystici, nejsou ti, kdo tvoří společenství.
Ne, není pravda, že se jich to netýká, ale díky nim se odráží na nás ostatní dualita a jiné vrstvy světa, tzn ani tady nelze jinak, než zcela přijmout zodpovědnost za vše, co to v nás probouzí.

Tak tedy následuj jen jednoho průvodce.
Jen jednoho ty.


—————

Pokud okusíš život v sektách, naučíš se nemít potřebu si tímto něco vnitřního nahrazovat a začneš si odpovědi a zkušenosti šít přímo na míru. V těch světech vyrostou ti anténky na vnímání energií a zjistíš, že stejně jako jinde se i tady odehrávají hry a my do nich můžeme vědomě nebo nevědomě vstupovat.
Ale mě netáhnou vzory.
Táhne mě ticho.
Táhne mě pravda a Bůh.
To "nehmatatelný" "neviditelný" "neslyšitelný" cosi.
Vnitřní síla a odpovědi, který mi nemůže nikdo dát.
To co je možné jen prožít.
V komkoli, kdekoli, kdykoli…

————


Důvěra a respekt se odehrávají na nejcitlivějších, nejniternějších, nejtěsnějších rovinách.
Spouští šílené množství vnitřní procesů a proměn úplně tam hluboko uvnitř a vnímání sebe sama paralelně, trojedině - jako neschopnou matku, ublížené dítě i jako moudré vyšší já…a to jen na základě naprosté změny komunikace - ve které omg a halelujah - rozhodnout se pozvat k naprosté plnohodnotné spoluúčasti toho druhého a zcela ho vnímat, přijmout, respektovat (téma kontroly a selhání)
Zralá komunikace je velká bolest toho, co se vyplavuje ven a co je rozhodnuto nechat odevzdávat.

———


Pláču nad tím, v jaké tvrdosti jsem dosud žila. A současně s tím, jak jsem začala měknout a dávat prostor, jsem se rázem ocitla na ostří hrany dvou světů.
Uvědomění zavřeného srdce jako obranu před zlozvykem vnímat lásku pouze destruktivně, čtvrtí na kostičky, s pocitem, že mi hrábne.
Mám pocit, že lžu vším co jsem se naučila a mám odpor se přijmout i taková jaká jsem teď.
Je to nevyhnutelné...
Na jisté rovině jsem sama se sebou upsala dohodu, že už nikdy nebudu milovat.
Poslední zastávka - paradox je uvolnit se do toho, že bych mohla takovou dohodu zradit - je to totiž krajně nebezpečné ^^


————


Ten slepák, to bylo první, co na mě vykouklo
tak opatrně a něžně prosím se sebou
ale z toho co píšeš, to asi už stejně víš….

------