Duchovní unikání


05.02.2020 - 03:24
(Štír) Džejn123
Duchovní unikání
Nedávno se mi dostala do ruky zajímavá knížka, má název DUCHOVNÍ UNIKÁNÍ a napsal ji jistý integrální psychoterapeut Robert Augustus Masters. Vybrala jsem pár myšlenek které mně přišly podstatný pro představu, o čem je. Tady začínám citovat : Termín duchovní unikání znamená využívání duchovních praktik a postojů tak, abychom se vyhnuli konfrontaci s vnitřní bolestí, nezhojenými ranami a zanedbanými vývojovými potřebami, Je neodbytným stínem spirituality, a mezi jeho příznaky patří především přehnané odsosobnění, umrtvování a potlačování emocí, přílišný důraz na všechno pozitivní, strach ze vzteku, slepý či vše tolerující soucit, slabé nebo příliš propustné hranice, nevyrovnaný vývoj ( kognitivní inteligence často mívá velký skok před inteligencí emoční či morální), sebemrskačský postoj k vlastní negativitě a stinné stránce osobnosti, shazování důležitosti osobní roviny v porovnání s duchovnem a mylné představy,že jsme dosáhli vyššího stupně bytí. Píše také že je přirozené, že každý člověk, který se snaží žít opravdově a hledá pravdu, k nějaké formě duch unikání časem sklouzne. Dále cituju: Opravdová spiritualita se nepodobá opilosti, drogovému opojení či změněnému stavu vědomí , naše doba volá po něčem skutečnějším, uzemněnějším a zodpovědnějším. Autentická spiritualita není jen záblesk uvědomění, psychedelický průlet nebo přiopilé potloukání se na jakési povznesené úrovni vědomí. Je to na míru šitá zkouška ohněm i útočiště vydávající žár i světlo nezbytné pro léčení a probuzení, které potřebujeme. A přijmout žár ohně neznamená jenom se posadit a meditovat o problému. Je nutné do něj i vstoupit, vydat se k jeho jádru, postavit se čelem k čemukoliv, na co tam narazíme a vytvořit si k tomu důvěrný vztah, jakkoli děsivé, traumatizující, smutné a syrové to může být. Chceme-li získat prohlubující se pocit jednoty, vitality a prostého duševního zdraví, musíme se do hloubky a integrativně zabývat svými fyzickými, emočními, psychologickými, duchovními a sociálními stránkami.
Tak třeba to někomu něco přinese,
Jana

Příspěvky: Všechny | Lupi

Řazení:
13.02.2020 - 12:11 | Filtr
(Blíženci) Lupi » Lupi
a obě tedy mluvíte o tomtéž, jestli se nepletu.
13.02.2020 - 12:09 | Filtr
(Blíženci) Lupi » Džejn123
Promiňte, holky, že se vám montuju do hovoru - ale tohle přesně, Džejn,tohle nasměruje spoustu lidí do - řekněme že duchovnějších vod. Včetně mně, třeba. A takových znám hromadu. Nebo do vod, kdy si to člověčice začne uvědomovat a pracovat na tom cíleně. A myslím, že nějaký to ezo se pak stává přirozenou součástí života - a přestane to být ezo.
Přesně tohle - já to neměla v tak drastické formě, ale taky doktoři nevěděli, co se mnou, (což vlastně bylo dobře, jak se ukázalo) tak jsem zklrátka začla hledat jinde. a pak už to jede samo, jak říkáš.
10.02.2020 - 09:19 | Filtr
(Blíženci) Lupi » Džejn123
No tak to samosebou netuším, co kdo bude mít na konci života - však co si udělal, to bude mít. Nevím ani, jak to budu mít já sama - vím, jak bych to chtěla, ale jestli se mi to povede......Whitton tvrdí, že pokud jsi se svým životem spokojená, případně čím dál spokojenější, jdeš podle plánu duše - což je příjemné.
Jenže jít podle plánu duše - to potřebuje jisté podmínky; ty my teď a tady sice máme, ale kolik je pořád na světě lidí, co nemůžou jít podle plánu duše, kdyby se rozkrájeli....
10.02.2020 - 09:02 | Filtr
(Štír) Džejn123 » Lupi
Jo, máš pravdu, sebeúcta je přesnější slovo, protože sebeláska lze vykládat i jako adorace sebe sama, narcismus, a tak jsem to pochopitelně nemyslela.
Jistě, i člověk typu živočich se může cítit štastný a naplněný, ale jak dlouho? Co když přijde nějaká krize? Co na konci života, uvědomí si že celej jeho život byl zbytečnej?
Každej má právo volby jak chce žít, ale i právo volby koho si pustíš do svýho života
10.02.2020 - 08:34 | Filtr
(Blíženci) Lupi » Džejn123
Sebeláska je fajn, ale víc se mi líbí sebeúcta, tý je jak šafránu. Aspoň pro začátek.
Ale naplněný život.......proč by nemohl mít takový živočich naplněný život?? Jednak. Druhak nikdy nevíme, jak velký je něčí "alkoholický kopec", třeba se jednou k něčemu pronadává.
Anebo ne a i tak je to v pořádku. Budu se jak vidím držet svého, že nelze být neduchovní.
Abych ještě citovala velkého filosofa: oni měli také vášnivý a hluboký vztah k životu, jen se místo "Kam kráčíme? Odkud jdeme?" ptali spíš "Bude pršet? Jen aby se urodilo!"
10.02.2020 - 01:43 | Filtr
(Štír) Džejn123 » Lupi
Podle mě vyjádřím-li to velmi stručně, což mi většinou moc nejde, ale ....

Duchovní cesta je podle mě snaha hledat a nalézat svoji opravdovost, tedy především zbavovat se toho ve své povaze, co ti vadí nebo o čem víš, že tím ubližuješ jiným, nacházet v sobě hluboký klid a sebelásku, mít harmonické vztahy s lidmi okolo sebe, protože často pak dojde i k nějakému zvláštnímu zážitku, kterej ti dá vnitřní důkaz existence vyšší síly, lásky, Boha , což ti v důsledku přinese pochopení pravdy a naplněnej život kterej stojí za to. Tak to vnímám já. S nějakými zvláště psychedelickými úniky mimo realitu to nemá nic společného.

Anebo můžeš žít nalajnovanej život, zůstat pořád stejnej, a nadávat na osud, žít jako živočich:), moc se nenamáhat, pokud ti to stačí ke štěstí, proč ne?
09.02.2020 - 18:29 | Filtr
(Blíženci) Lupi
Já jsem třeba dodnes nepochopila, co to má být, ta duchovní cesta. Zajímá mě cesta k uzdravení, která může být prach různá, myslím si, že neviditelný (energetický, psychospirituální, jak chceš) svět je normální součástí světa všeobecně, jen je obtížné se s ním propojovat.
Je tohle duchovní, nebo ne?
Souhlasila bych s tím rozkošným bonmotem, že "nelze být neduchovní." Ale že se před sebou dá unikat různými způsoby, to je jasný - a proč ne hrou na duchovno? Mimochodem, sklony ke spiritualitě jsou zřejmě přirozenou součástí života - i zvířata se opíjejí, když můžou (možná si fakt rozšiřují vědomí, možná je to jen sranda a možná obojí) a viděla jsem dokument o psovi, kde byl příklon k posvátnu jasný, jak facka.


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2020
Lunární kalendář
Luna ve Vodnář Vodnáři
ukázat kalendář »