Když promítnu si čas pozpátku ..... až ke dni .....kdy tohle všechno začalokdyž zrodil se v hlavě „mého přítele“ ...ten báječný nápad....že pronajmem si hospůdku ... a mě ... jakož to „jeho ženě...přišlo celkem přirozené .....přijmout tenhle fakt.... a začít pomalu .....den po dni ....jedno po druhém .....učit se....a chápat... Když promítnu si čas pozpátku .....nikdy nezapomenu .....na ten divný ...prapodivný fakt ..že v den ....kdy dostala jsem živnosťák...že místo přirozené radosti...z naděje ...že teď už bude líp....že teď už bude všechno fajn...já potila se ....potem studeným .....potem hrůzy ...a měla jsem ...v celým „já“ ...takovej hroznej pocit ...jako bych si sama sobě...a to zcela dobrovolně....přivázala kolem krku ..šibeniční oprátku ....Možná to na mě vidět je... nebo možná není... to moje dennodenní vnitřní dění .... a ani dnes to jinak není....je to pořád tak...že chodím s utaženou šibeniční oprátkou ...a čekám na zázrak! ....Spousta dění ... kolem mě ... a okolo ...stahuje ji ...víc a víc....a mě bolestivě dusí...A pak přijdete „VY“....parta „mladejch kluků - holek“....a váš přístup ke mně...je tak hrozně moc fajn...Že ta hnusná oprátka...CO mě celou dobu dusí... v tu chvíli... kdy přijdete....pod vaším tlakem pohody...povolit a nechat dýchat mě...třeba jenom na tu chvilku..ať chce anebo ne...prostě musí...Děkuju vám všem...za to,že jste... a přeju vám....a taky sobě...aby na ty oprátky....co motaj se nám kolem krků...vyzráli jsme všichni tak...že po tom světě kulatým...budem chodit s úsměvem...(napsáno 7.12 2006 do Bubnovi kroniky,který byl mým „hostem a zákazníkem“,kdy jsem ještě byla majitelkou jedný zakletý hospody)