Je vydírání regulérní životní strategie? - Diskuze a zkušenosti

MG34 » Áta22 Jasněže ty potřeby jsou také vydírání - vydírají nás naše pudy a naše pocity nelibosti, resp. naše interpretace těchto pocitů. Jestli je ještě někdo/něco za tím už nedokážu posoudit.

Auto vydírat nemůže - vydírání je vědomý proces a auto není vědomá bytost. V případě že nejede, přichází vydírání odjinud - z nitra (pohodlnost) nebo z venčí (tlak na včasný příjezd, což zase může být z nitra - obava z toho tlaku). Všechny tyto otázky včetně fíkusu jsou správné a k věci a má smysl se jimi zabývat i jednotlivě, zvlášť temi extrémními. Je tu prostě nějaká tenká hranice podobně jako je to se svobodou.

Ohledně reakce na něco - každá akce a reakce má nějaké subjektivní vnímání - pokud někomu něco vadí, někomu totéž vadit nemusí, byť je to reakce na "nepravost". A pokud někdo ví, že někomu něco vadí, může tomu uzpůsobit individuální vyděračský plán. Může to být klidně člověk (třeba i tak blízký jako partner), může to být i hypotetická hybná síla celého vesmíru (bůh apod.) - pokud tedy existuje.

Áta22 » MG34 Tak jsem se zamyslela; některé příklady vydírání, které uvádíš jsou vystupňované do krajnosti (základní tělesné a fyziologické potřeby k zachování života, jako voda, vzduch, spánek…) a podle mě to vydírání není. Nemůžu přijít na to, kdo je v tomto případě vyděrač. Tělo? Nebo spíše společnost podle toho, jakým způsobem, a za jakých podmínek povoluje člověku tyto potřeby zajišťovat? Tady už s vydíráním souhlasím. Pokud je vydírání normální a všudypřítomné, tak se dá použít i na běžné neživé věci? Např. auto mne vydírá tím, že nepojede, pokud nedodám palivo; fikus tím, že chcípne, pokud ho nezaleju… atd.? A kdo je tady vyděrač; auto, nebo já, protože ho řídím, tankuju a nutím ho k činnosti? Tohle jsou možná už příklady chtěného stavu, vlastní volby (bez auta i fikusu to jde)… Koukám, že ve finále píšu samé otázky Už se v tom nimrat nebudu, nejde mi to, jen se ještě vrátím k začátku:
„Když dělám nějakou "nepravost", tak mne třeba rozbolí hlava, necítím se dobře, nic nezapadá. A když pak začnu všechno dělat "správně", tak se všechno uvolní je to příjemné a dobře to plyne. Pokud by mne někdo hypoteticky řídil, tak mne tím vyloženě vydírá.“
To bych nazvala adekvátní reakce na akci, vzájemnost, propojení všeho se vším; ne vydírání, protože opět nemůžu najít, kdo by mohl být „hypotetický řídil“ – vyděrač.

MG34 » Áta22 Všechno co popisuješ jsou jasné eufemismy pro vydírání - nalejme si čistého vína

běžný člověk je vydírán neustále - už jen proto, aby měl co jíst, pít, kde spát a vůbec všechny potřeby, co jich má

tvoje závěrečná "odpověď" není na mou otázku, ale na tvou otázku - a ta mne nezajímá, nehledě k tomu, že je ta odpověď špatně - zkus se nad tím zamyslet víš co se stane, když se nenecháš ničím a nikým vydírat? nejpravděpodobnější scénář je, že do několika dnů zemřeš žízní (protože se nenecháš vydírat touto svojí potřebou) - a to je celé

Áta22 Ano, vydírání je regulérní životní strategie u lidí. Ale ten tvůj příklad, co popisuješ je mimo; není o vydírání. Spíš o morálce, která je naučená; vtlučená do hlavy dítěte od jeho rodiče/vychovatele. Násilně a systematicky. Tyhle výchovné praktiky bych nazvala reciprocitou, tak nějak fifty : fifty, něco za něco. A jak už tady někdo zmínil hierarchii u zvířat, to také není vydírání. To je stanovení pravidel ve smečce; jsem silnější, vybojuji si pozici, která je respektována; a např. skolím srnu a vlčata dostanou srnčí stehno, když se podělím. Běžný člověk nemusí na vydírání přistoupit, pokud nevraždil, nekradl, neznásilnil... Prostě moje odpověď je, že se nemusíš nechat vydírat nikým a ničím.