tndr (* 31.8.1990)
Muž
Život je daleko jednodušší od té doby, co ve mě konání druhých vzbuzuje minimální emoce. My všichni jsme nedokonalí - proto jsme ostatně pořád tady. Pokud vzniknou jakékoliv negativní emoce, je to pouze z důvodu nepochopení toho druhého. Pokud mi druhý ublížil, je to proto, že to ještě nedovede jinak, nebo lépe. K odpuštění druhým mi tedy pomáhá, když se na to podívám z pohledu věčnosti. Jestliže nyní nezvládnu tuto lekci, která mi byla předložena, budu se k ní stejně později muset vrátit, abych se to naučil. Ta příští lekce může být totiž klidně 10x intenzivnější, když jsem to nedokázal "po dobrém".
Ježíš, Boží Láska, se za nás přibitý a umírající na kříži přimlouval, aby nám Jeho Otec odpustil, neboť nevíme, co činíme... Existuje tedy nějaký limit pro naše odpuštění? Těžko. Všechny naše spory, zraněné ega a city se při pohledu z této strany musí stát pouhou malicherností, kterou se pouze brzdíme ve vzestupu mnohdy na desítky a stovky let. Ale to je pouze můj názor.
Ale odpuštění sám sobě, to je zcela jiná kapitola. Někam jsem tu moji pannenskou kritiku musel usměrnit, abych s tím neotravoval pořád ostatní a tak jsem to obrátil proti sobě. Ale i na to naštěstí existuje lék - nedělat nic proti mému přesvědčení, abych se potom nemusel omlouvat a odpouštět si!
