V naší kultuře jsme silně pod vlivem kategorizace myšlení která začíná prvním rozlišováním na ano/ne a pak tvorbou skupin a podskupin vlastně všech oblastí které nás obklopují. Původ kategorizace myšlení lze dohledat v době vzniku primitivních náboženství pouštního typu kde šlo o přežití, a tedy odpovědi na základní otázky byly odpověďmi života a smrti. Šlo například o určení trasy k nejbližší oáze kde i malá odchylka představovala jistou smrt. Je to tím směrem 8 dní tečka ano vše ostatní je ne-smrt. Blíží se bouře ano ne vše mezi tím nemá místo protože když se včas neskryjeme jsme mrtvi. Nepřesnost se nepřipouštěla a jediný způsob jak přežít byla potřeba kategorizovat jevy na základní otázky a odpovědi sdělitelné i tomu nejprimitivnějšímu tvoru i jen kýváním hlavou. I tak povstalo dualitní myšlení se svým bohem a ďáblem dobrem a zlem a všemi dalšími kategoriemi co nás obklopují a zřídka kdy si uvědomujeme jak moc jsme v jejich zajetí. Jsi muž/žena, muž ano-žena-ne(co homosexuálové bisexuálové metrosexuálové asexuálové..?) Bůh/ďábel..a co nevěřící? Třetí možnost? Zabít bezvěrce! Jak snadný nástroj moci, že? :-) Aneb kdo nejde s náma jde proti nám. Dualitní dělení světa na ano/ne, dobro/zlo je příčinou nepochopení jednoty jakožto základu ze kterého vše vychází a do kterého se opět navrací. Vaše názory vítány.
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
Bosch
» Abelas
To ano s tím souhlasím. Jenomže nepřijetím toho paradoxu se stáváme zase něčim jako robotem zajatým v konceptuální mysli. Ztráta sebe sama, duše. Může to být ale i sladké zapomnění svého já, odložení toho otravného zřece připomínajícího nám neustále kým jsme a za co vše neseme odpovědnost. Obojí může být velmi náročná ale i žádaná pozice. Žádost po žití v dualitě, anebo zřeknutí se této žádosti ve smyslu prožívání jednoty. V těch žádostech může byt háček bolesti myslím si větší.
Abelas
Já ti nevím, podle mě je přesah dualitního vnímání umožněn přijetím paradoxu jakožto konstanty, která je pro člověka, který s sebou vleče své "pouštní" dědictví nevyhnutelně bolestná... :)