Bajka o mágovi a ovečkách - Diskuze a zkušenosti

Bosch » dan162 jj dík

dan162 » Bosch Tryskám. Žít srdcem je prostě ohromné. A tobě to taky přeju.

Bosch » dan162 tak tryskej ty lístky ať to fičí

dan162 » Bosch Myslel jsem nasát jaro do sebe. Prožít ho. Být jarem po strnulé zimě. Sladit se s jarem. A pak postupně rašit své nápady, chutě, přání, touhy a vytrysknout je ze sebe jak čerstvě rostlé lístky.

dan162 » Bosch 1) srdce není ani myšlení, ani cítění, je to oheń.
2) ano, se zbytkem nejspíš lze souhlasit - když nahradíš slova prožitkem. Žít to tak, ne to jen vědět.

V posledních dnech ve mne dozrála otočka ve výchově dětí, synci mají 22 a 18 let. Tehdy jsem dbal na to, aby dělal to, co je správné, určoval jsem jim to. Když něco dělali blbě, od neplnění představ po škodlivé návyky, ovlivnil jsem je, aby to dělali jinak. Důraz na vnější chování. Dnes mám přístup opačný, vnější chování a situace jsou nepodstatné, důležité je samotné žití. Umožnění dítěti žít jeho přirozenost a dávat mu co samo potřebuje, ne co je myšlenkově správné. Dítě kupodivu ví líp než my, co potřebuje, když dostane prostor. Zvenku to vypadá jak nevýchova, nevychovanost. Srdce na rozdíl od myšlení umožňuje i hladké řešení probíhajících emocí. Takhle vypadá rozdíl mezi výchovou vycházející z myšlení (tehdy) a ze srdce (dnes). Mám tu možnost prakticky si své pocity prožít znovu, porovnat tehdejší a dnešní řešení.

A teprv pak vylezou samovolně na povrch v běžném jednání tvé věty popisující děj jak jsi ho napsal, až z toho žití. Dokud to jsou jen slova, je to popis deště zpod střechy, věcně správně, jinak k ničemu.

Bosch » dan162 jaké teorie?

Bosch » dan162 Zcela přirozeně se na jaře vyhřívám na sluníčku.

dan162 » Bosch mluvíme o teoriích, které jsou v pozadí za tvými slovy - nevěděl jsi, o čem Kiyoko píše.

Bosch » dan162 no proč ne, pro každého může mít sdělení i další zcela individuální obsahy

Bosch » dan162 neříkám přece že tam vede většina drah
cns má na starosti i jiné věci
ber to tak že myšlení a cítění stojí na různých stranách, opačných
city jsou transformovatelné do vyšších rovin, tak jak prvky přecházejí ze země voda oheň vzduch..
tudíž cit je nižší formou myšlení i když se to tak zprvu nejeví rozum je vývojový fenomén, jehož vrcholnou formou je osvícený rozum.
nejvyšší formou citu je neosobní soucit s veškerenstvem
osvícený rozum s obsahem soucitu s veškerenstvem je realizovaný člověk
což je vrcholná forma souladu lunárního a solárního principu
nakonec je možné i splynutí s tzv.mentálním pleroma vesmíru, což je mentální aurický obal daný způsobem a povahou myślení na kterém bychom měli pracovat
v podobném duchu se vyjadřuje i Dane Rudhyar

dan162 » Bosch Myslím, že vidím oba břehy, pluju řekou uprostřed. Vidím na jednom břehu ten myšlenkový, plný konstrukcí nasazovaných na realitu, samá ocel. Přirovnal bych to k městu. Je třeba pro jakýkoliv účel vše naplánovat, zkonstruovat, trvá to. Myšlení když šéfuje, tak ohýbá vše, co není s ním v souladu. Sebe, krajinu. Výborné, když je třeba dosáhnout cíle. Na druhém břehu myšlení nekonstruuje, tam není cíl, není žádná ocel, tam je slunečno, příjemno, rodina procházící se alejí. Výborné pro žití. Oba světy existují souběžně, oba patří svým břehem ke stejné řece života, někdo je rád ve městě, někdo na louce - a neměnil by. Nebo si to řekněme namlouvá.

Obvykle bydlíme ve městě a toužíme po louce. V neděli bude teplo, půjdeš na nasát jaro?

dan162 » Bosch Vše co píšeš, píšeme, jsou odrazy nevyřčených teorií, stavu vnímání, úrovně poznání a schopnosti sdělení. I když řeknu "bájo, dnes je hezký den plný modré oblohy", je v tom obsaženo mimo emocí, zkušeností a potřeb i teorie o prospěšnosti modrého dne oproti nemodrému.

dan162 » Bosch :-) nejsem básník.

Ne. Srdce je z jiného živlu než myšlení. Kde cítíš synchronicitu nebo rezonanci v hlavě, necítíš ji současně v srdci a naopak. A většina neuronových drah z mozku nevede do srdce, aby to byla hlásná trouba mozku.

Bosch » dan162 básníku
srdce je zesilovač mozkových impulsů
je to taková jeho hlásná trouba

dan162 » Bosch Srdce je Prométheův oheň, který si neseme v sobě. Když ho žijeme, jsme láskyplní a tvoříme. Vždy je na tvé straně, vždy se umí rozhodnout správně, když ho nesvazujeme nějakými traumaty, to pak většinou mlčí. A nemusí být to správné nutně příjemné.

jestli to nazveš sídlo duše nebo jinak je jedno.