a neuveď nás v pokušení.. - Diskuze a zkušenosti

Bosch » Petr9 to je velmi zajímavý náhled junga
ve světle analytické psychologie ale asi i prostého zdravého selského rozumu dostává jahveho působení zcela nový z tradičního pohledu jistě nepřijatelný obraz
zajímavý je pojem dostat se "nad boha"
takovéto termíny se používají i v budhismu kde bůh není považován za největší nejvyšší a neomylnou entitu ve vesmíru
nejspíše jen takovýto způsob myšlení může dát smysluplnou odpověď na hlubší psychologické otázky což znamená radikální překročení (odpoutání od) tradičního

tronco » Petr9 ... k nepredstavitelnemu
Jsi mi uplne svym psanim pripomnel inscenaci na (Cesky rozhlas, Radiozurnal tusim) Marta Peschek jde do nebe z knihy... mmm... asi ... Tatarske povidky od... ty jo... pamet... poprosime strycka gugla... here.. Karel Steigerwald
. To je k popukani a v podobnem duchu ...

Ase » Petr9 V tej vetečo píšeš: "Prosíme, proveď nás pokušením, ale zbav nás od zlého." mi tam hrozne pasuje I.
"Prosíme, proveď nás pokušením, ale zbav nás I od zlého."

Správne tam má byť "uchráň nás od zlého" ak si dobre vzpomínam, bolo topred rokmi čo som to zisťoval.

Pozerám na wiki, teda pekne ju premazali ohladom otčenáša. Neznabohovia

Petr9 Mě hodně zaujala kniha Odpověď na Jóba od C. G. Junga:
http://www.klubknihomolu.cz/120789/…
===
Základem Jungova spisu je biblický příběh o spravedlivém a bohabojném člověku Jóbovi, který je testován ve své víře a věrnosti Jahvem (tedy Bohem), jenž podlehl Satanovu pokušení (Satan u Jahva zpochybnil Jóbovu víru) a nechává seslat na Jóba různé pohromy, až nebohý Jób skončí chudý, opuštěný a nemocný.

Na příběhu o nespravedlivě trpícím člověku Jung demonstruje, že Jahve se v Bibli neukazuje vždy jako ten milující a dobrotivý vševědoucí. Naopak, ve vztahu k Jóbovi se chová ješitně, vyžaduje absolutní věrnost a chválu na svou osobu, nedodržuje zákony, které sám určil, a nezná nic podobného sebekritice. Vystupuje jako absolutní protimluv, je dobrem i zlem současně.

Když Jób vyčte Jahvovi, že ho zbytečně týrá, je smeten sedmdesáti jedním veršem o tom, jak je jeho Bůh všemohoucí. Díky tomu Jób odkrývá Jahvovu nevědomost a rozporuplnou povahu, čímž se dle Junga dostává na morálně vyšší úroveň, je tedy nad Bohem, svým stvořitelem. Na rozdíl od Jahva má Jób dar sebereflexe. To si uvědomí i Jahve a chce svou nevědomost a vinu odčinit tím, že se stane člověkem. Skrze Krista a jeho smrt odstraní svou vinu na člověku. Proto považuje Jung starozákonní knihu Jób za „mezník na dlouhé cestě vývoje božského dramatu.“
===


není silnější formulace například: "dej ať mám sílu s pokušeními bojovat..?"
===
v některém překladu jsem narazil na "Prosíme, proveď nás pokušením, ale zbav nás od zlého.", což je asi "inspirativnější"...

... ale pořád tam zůstává základní schizma/otázka, k jakému křesťanskému Bohu se člověk vlastně modlí. kdoví