Renor
» Zitto
Naděje, s níž se učím žít, stává se mou noční můrou. Já nedokážu stále jenom snít a nedokážu zahnat tu myšlenku chmurnou...
Ta naděje, že budem někdy spolu, pomalu mizí se slzou, jež stéká po mé tváři Ty stal ses modlou a stojíš tak vysoko na piedestalu a neříkej, že můžu za tebou, milovaný lháři...
Ta naděje mizí ze srdce mého, jež tak silně krvácí. Vím, že nepřál jsi mi v životě nic zlého, však cítím, jak se pomalinku vytrácí...