Vědomé nedělní obědy - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Přesně. Ten pohled do ohně a popela, to mi zůstalo.
Jinak já bydlela na vesnici u města, ne v domku ale v tzv obecňáku. Starej dům s víc byty. Žádná koupelna, společný záchod na chodbě, dvě místnosti. Takže bez poetiky vesnice a komfortu města. Ani ryba ani rak .
Pak v sídlišti, pak v baráku, teď v bytovce...dobrá možnost srovnání.

Hmmm...před časem jsme se přes podobný téma dostali s kamarády daleko, hluboko. Kamarádka to nazvala "večer papírových tříkorun" . Ty teda já nepamatuju, ale pěkný to bylo, nic neřešit, neremcat, prostě jen tak si povídat a připomínat drobný věci. .

To jsou chvíle blaha , jen tak existovat v okamžiku .

Marhon » Klaret si pamatuju, že sem hrozně ráda čuměla do kamen nebo do popela, na ty žhavý uhlíčky co propadly, jak to hoří. dodnes se ráda dívám do ohně, teda, ne, když mi hoří barák. a co bylo geniální, tak když se pálila nať, tak pečený brambory. mňam.
s tim nedělním obědem, naše babička jednou udělala k obědu pečený králíky na špeku s bramborovým knedlíkem a se zelím. po obědě zůstali v kastrolu všichni králíci, teda, jednomu chyběla noha, tu měla babička a jinak my s dědou a mámou sme z toho sežrali ten špek. si pamatuju, jak tenkrát babička kroutila hlavou. a my sme se tvářili, že sme to nebyli.

Marhon » Argyll my měli elektrický bojler taky v koupelně, ale do kuchyně to nevedlo.
navíc děda chodil vždycky v létě měřit vodu a jak bylo málo, muselo se šetřit.
jako naši byli poměrně pohotoví, co se týká novinek. s pamatuju, že mi babička vyprávěla, že měli jako první elektřinu, vlastně i já už pamatuju, jak děda dělal topení. a to sem byla ještě hodně mrňavá. jinak se topilo v kamnech a ve vedlejších místnostech byly petry.

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jasně. A takový buchty jako v troubě u sporáku na uhlí a opečený plátky brambor na tálech, to prostě na sklokeramický desce a v elektrický troubě neuděláš .

Ale všechno má svý. Zase ti dítě nemůže vyhazovat žhavý uhlíky z kamen na plech pod kamny a kochat se jak doutnají .
Bože to byl vejprask

Marhon » Klaret jo, tak nějak.
ono tak jinak nešlo. někde měli rádi, že vůbec vodu měli.
ale ono po těch chalupách je to dost často dodnes. on to zase až takový středověk neni.
já si pamatuju, že mě bavilo mýt nádobí, když mě bylo takových pět, šest, jenže to mě vyháněli. asi sem to dělala špatně. pak když si vzpomněli, když mi bylo osm, to už mě to nebavilo ani omylem. to už sem zjistila, že televize je zajímavější.
ale nedělní oběd, ten byl u nás vždycky sváteční. v neděli se nedělalo, teda, pokud se nesušilo seno a starost o zvířectvo, jinak to byl svátek.

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Takže kupa nádobí a myčák (mycák)? Stydnoucí mastná voda ve škopku Hmm...pro někoho doba kamenná, někdo měl tu čest i koncem minulého století .
Nedělní oběd v dětství? Nevím. Bylo to každý den stejný. Babička jedla nevím kdy a já musela v rámci její zodpovědnosti za mé zdraví a růst sníst všechno co bylo na talíři. Dobrý to i bylo. Ale když už nemůžeš, tak holt nemůžeš.

Později s matkou a otčímem...ani nemluvím.
Jo jasně...mám lehkou úchylku na stolování a úklid Respektive oproti dětství jsem v normě

Marhon » Argyll hele, ale babi měla více méně pravdu, protože ve Francii byli vlastně první komunisti, jestli se nepletu. až pak ten bordel poslali k nám.

Marhon » Argyll vážně si myslíš, že mě v nějakých deseti až patnácti letech bralo nějaký nádobí?
krom toho, už sem psala, že sme tenkrát měli studnu, málo vody a vodou se šetřilo. takže na cintání vody při vaření nebylo. všechno se to mylo po obědě. a to bylo skutečně všechno. i nádobí od snídaně.
to nebyl panelák, kde ve dne v noci teče teplá voda.

Marhon » dan162 no nevim, takle bych to nepopsala.
je to stejný jako po probuzení. někdo si dá budíka na pět patnáct, opláchce si pusu, hodí do sebe hlt kafe a v pět třicet stojí před barákem.
někdo si dá budíka na půl pátou, uvaří si kafe, dá si sprchu, přečte si noviny, posnídá, obleče se a v pět třicet stojí před barákem.
výsledek je stejný, jen postup je jiný.

Marhon » Argyll
no já nevim, já bych řekla, že je to všude a že je to tak nějak normální, že se hned po obědě jde mýt nádobí. a až pak si třeba jdou dát to kafe a sednou si.
ženský prostě nesnesou po obědě neumytý nádobí. neřekla abych, že je to něco výjimečnýho. ale mě tohle prostě vadilo. ten oběd se mi vždycky zkazil. to sem byla radši, když máma umyla nádobí a mě nechala mýt podlahu. protože ta se myla až pak, kdy tam ten čas byl. máma si pak myslela, že podlahu myju radši. pravda byla trošku jiná.
je fakt, že v poslední době to nesleduju, vnímala sem to dřív, kdy se mě to týkalo. dneska si hlavně dělám všechno jak chci, takže když vařim, tak automaticky se nádobí smývá při vaření, takže po jídle mi zbyde jeden talíř.
my sme třeba na baráku teplou vodu přes den neměli, hlavně v létě, kdy se netopilo v kotli, tak to nešlo při vaření nádobí umývat. a hlavně, měli sme studnu a vody málo, tak se mylo pak všechno najednou.

mimo jiné, pro mě bylo mytí nádobí už práce. pro mě nepříjemná práce, to jedna věc a druhá, já neumim dělat dvě věci najednou. takže když sem u mytí kolikrát chtěla něco říct, tak sem se otočila, protože tam byl ten gauč, kde seděla máma, babička a něco sem jim povídala a za chvíli znova. takže se mi to mytí nádobí krapet protáhlo, asi na hodinu, což všechny rozčilovalo. že prý když chci mluvit, mam u toho dělat.
no vidíš a neumim to dodnes. asi sem chlap.

dan162 » Marhon Krásný příklad vzorce, děkuji za něj: malý pocit sounáležitosti v původní rodině, vnímaný jako odcizení po obědě, nahrazení potřeby pospolitosti užitečností, které se dělo kdysi dávno, má ještě dnes za následek zvyk si tu potřebu nedopřát, vzorec opakovat a oddělení si pěstovat - rozumím tomu dobře ?

Je krásné, když si člověk takovou spojitost dokáže uvědomit, protože jen tak může přijmout jiné řešení tehdejší a potažmo tím i dnešní situace.

Marhon » Argyll mi povídej. naše babi taktéž šetrná. bohužel, něco z toho mam po ní.
původně sem to sem chtěla napsat, ale pak sem to smazala, že by takové ty " opravdové hospodyňky" to pohoršilo. ale což.
já jako holka nesnášela právě ten okamžik těsně před koncem dojedení oběda, který ve mě startoval pocit bezmoci a deprese, protože hned na to následovala chvíle, kdy člověk ještě ani nepoloží vidličku a už se zvedá a sbírá všechny ty talíře, pokličky, hrnce, příbory a přistupuje k té kuchyňské lince, naleje vodu do dřezu a s ještě s posledním nedožvýkaným soustem začíná mýt nádobí.
sem tohle nenáviděla. já si chtěla posedět, popovídat, vyluštit křížovku, dát si tu trošku piva, co mi děda nalil, v pozdější době to byla káva a prostě vychutnat si ten okamžik klidu po obědě.
jenže doba a máma si to žádala, takže sem v pozdější, ano, pubertální době, kdy už sem měla odvahu prosazovat si svůj názor, toto bojkotovala tim, že sem snědla jen polívku. pak umyla nádobí a pak šla oždibovat co zbylo od oběda.
více méně, tenhle stav mam dodnes. když je u mě návštěva, tak se prostě nádobí odnese a myje se až když návštěva odejde, popřípadě až když se naskytne čas. mě bylo vcelku regál, jestli to bylo mytí nádobí, sekání dříví, kopání brambor nebo sušení sena, mě prostě chyběl ten kousek klidu. taky proto v práci na obědy nechodim. jen něco málo ujim, ale nadlábnu se v klidu až doma.

Marhon my sme na nedělní oběd vždy byly u babičky. seděli sme u stolu, na stole vývar s nudlema a jatrovýma knedlíčkama, vepřový, knedlík a kyselý zelí, u stolu babička, děda, máma a já. a bylo celkem jedno, jestli se povídalo nebo mlčelo.
ale i nornální obědy a večeře u nás byly v tomhle duchu. v misce škubánky na stole, nebo knedlíky s vajíčkem, přes sebou talíř s bramboračkou a houbama a přijídalo se to k tomu.
někdy se stalo, že každý vzal něco jinýho, ale většinou to bylo v sladký verzi pro babičku, ta třeba kafe s chlebem a děda špek s křenem, hořčicí, nebo okurkou a s chlebem. mě pět let, zalezlá pod stolem a kradla sem mu nachystaný kousky špeku na chlebu a s okurkou z prkénka.
dneska jim když mam chuť nebo hlad bez ohledu na denní či noční dobu.
v práci většinou jim jen tak něco málo, nacpat se obědem a letět něco dělat, to je jako by žádný oběd nebyl, jen přísun zbytečných kalorií.
je pravda, že pak doma, nejlépe večer, se uvelebim v poloze sedoležno s talířemmmmmmmmmmmmmmmmmmmm nebo miiiiiiiiiiiiskou na klíně, opřenýma o kláááááááááááááááááááááááááávesnici a vychutnám si konečně to, co tam je. a je mi už bagr, jestli je to suchá pečená rýže, koprovka s houbama, kachna s knedlíkem a se zelím nebo meloun.
no jasně, mít rodinu, asi bych trvala na sezení všech zúčastněných u stolu, příboru a konverzaci o tom, co se komu dělo přes den.