Sosna zvlčelý
» Buh je tlak
Nevím, jestli se ztrácí. Člověk to prostě přestává řešit. Neptá se, kým je a čím se chce stát, prostě je. Což je asi v podstatě to, co jsi popsal. Ono to tam je, ale on o tom pořád nemusí přemýšlet, protože řeší podstatnější věci. Když o tom člověk moc přemýšlí, tak v podstatě tomu moc nevěří, proto se neustále ujišťuje. Kdo ví, ten si prostě jen tak je.
Najdise.cz
» Sosna zvlčelýSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
A když se někdo neustále haní, tak ho nemiluji, protože mne začne nasírat.
- je opravdu poměrně otravné být v přítomnosti někoho kdo se furt "jebe". - ale ne všichni to dělaj otevřeně, znám také, co se jebou ve skrytu a navenek, aby to nevypadalo tak blbě, tak se snaží okolí "vysvětlit" že nejsou tak špatní, jen to mysleli nějak a bylo to jinak pochopeno a dostávaj se do smyček a toček neustálého vysvětlování a "sebevylepšování" v očích druhých. což je neméně otravné a vyčerpávající.
a ještě mi přijde, že když člověk přijde na to, kdo opravdu je, tak ta osobní sebe-ne-láska se ztrácí. vznikne nová kategorie a indvidualita přestává být důležitá. co myslíš?
Sosna zvlčelý
Milovat sám sebe je základ. Jak chce člověk milovat druhé, když sám sebe nedokáže? Však milovat se neznamená, že to člověk staví na odiv. A že kvůli tomu nemiluje druhé. A když se někdo neustále haní, tak ho nemiluji, protože mne začne nasírat.
Robert Fulghum kdysi někde napsal takové přiznání ke svým lžím, které v životě prováděl. A mimo jiné tam napsal krásnou (a moudrou) část vůči svým blízkým: "Občas jsem lhal, že vás miluji, neb to byly chvíle, kdy jsem nemiloval ani sám sebe."