Tak nevím, že by Saturn ?? - Diskuze a zkušenosti

kocour_mivik » Sosna zvlčelý Díky za obsáhlý rozklad,
a nemusíš se ničeho obávat, jsem tolerantní a nejen vůči tobě.
Zdravím
Milan

Najdise.cz » Sosna zvlčelý Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Sosna zvlčelý » player Plaval by na vodě...
A nestojí toto Tvé tvrzení na vodě?

Sosna zvlčelý Ahoj Milane,
vím, že Saturn jsme již nějak rozebírali (z určitého úhlu pohledu). Možná proto bych Saturn vynechal, nebo se ho dotknu jen okrajově. Třeba v tom, co píšeš o možnosti fyzicky ublížit někomu. Saturn totiž spíše agresivitu potlačuje (například aspekt mezi Saturnem a Marsem). Na jedné straně takový člověk není prchlivý, na druhé může potlačovat hněv v sobě, není průbojný... A v některých případech u obzvláště zlého působení může tento člověk skutečně ubližovat s chladnou vypočítavostí (neměl něco takového Hitler?), bez emocí... A když se k tomu přichomítne i špatný vliv Pluta, tak z člověka může být chladná bestie.

Jenže to není o tom, co chci psát. Ono je to všechno poněkud jinak. A já si myslím, že příliš často hledáme všude jinde, jen ne tam, kde máme hledat.
Zní to vtipně, když člověk, který hledí do radixů (já), radí druhým, aby do radixů až tak moc nekoukali. Aby si více hleděli sami sebe a hledali v sobě. Jenže ono to vychází z mého pojetí astrologie. Vysvětlím:

Věčnou otázkou pro mnohé astrology je, jak na nás planety působí? "Nijak," odpovídám na to já. Asi nejsem mezi "astrology" jediný s tímto názorem a rozhodně ho nikomu nevnucuji, je to jen vysvětlení, jak s tím pracuji já. Proto říkám, že planety na nás nepůsobí, tedy kromě světel (Slunce a Luna), u nich účinky vidí každý z nás: Na slunci se opálíš, ale i spálíš, hřeje i pálí, dává životodárné i smrtící paprsky... Luna dme moře i pevninu, společně se Sluncem způsobí zemětřesení a následně i vlny tsunami, ovšem slapovými jevy se podílí i na zahřívání jádra Země a tím i uchovávání magnetického pole, jež nás chrání... A vliv na psychiku i vodní režim nejen člověka je prokázán. Někdo je k tomu citlivější, někdo méně...
Ale to je fyzické působení. Měřitelné i našimi přístroji. Nezpochybnitelné. A co ostatní planety? Také působí?
Ano, působí, nepochybně. Dokonce i jejich vliv je až na Zemi měřitelný, ale na člověka jako takového mají minimální dopad.
Zpochybňuji tímto tedy snad astrologii jako takovou? Nikoli! Pro mne jsou planety symboly. Neaktivní to prvky. Asi jako písmenka v knize. Prostě v nich pouze čtu. Je to jen pomůcka. Nečtu v nich to, že člověk kvůli tomuto aspektu udělá to a to, ale že má dispozice to dělat. Proč? Tak na to už je odpověď ukrytá v něm, v jeho dětství, v rodičích, sourozencích, v okolí atd. Já jen zjistím, že v této oblasti může být nějaká potíž a můžu pak pátrat, jak se to v reálu projevuje (nejlépe dá odpověď přímo ten člověk, když spolupracuje). Ale víš jak, problém prostě nevyřešíme tím, že bych posunul dotyčnou planetu o 30° dále a z kvadrátu udělal trigon. To se musí odehrát v tom člověku, ne na obloze (a ono to, bohudíky, ani nejde).

Problémem je, že někdy se lidi k astrologii upnou moc. Že vlastně nepochopí její smysl. A že následují svůj radix tak moc, že vlastně se vzdají své svobodné vůle. Zde by se do jisté míry dalo hovořit o tom, že na ně planety mají vliv, ale je to jen o mozku a způsobu myšlení.
Já bych to (astrologii) přirovnal ke knize. Nakonec proč ne? Vždyť v radixech čteme, jen ne písmenka, ale symboly.
Nevím, jak Ty, ale když já čtu knihu, tak si děj promítám. Nevidím jen písmenka, ale "maluji" si postavy i krajinu, nálady... Vlastně nemám rád, když je tam podrobný popis všeho, protože má představivost je dosti dobrá a nemá ráda omezení, které mi stanoví autor. A krom toho to zdržuje od děje (že, pane Jirásku?! ).
Tu samou knihu přečte dalších 9 lidí. Čtyřem se kniha nelíbila, šesti ano. Přesto si myslím, že každý si v těch samých místech představil postavy i krajinu jinak, kdyby to měli namalovat, potvrdilo by se to (kromě mě, já malovat neumím ), dokonce každý mohl jinak pochopit závěr. Někteří budou knihou v podstatě nedotčeni (další z přečtených - těch už bylo a bude), na některé má vliv a dokonce se třeba rozhodne někdo z nich, že se podívá na místa, kde se děj odehrával. A konečně se může stát, že jeden se s hlavní postavou ztotožní natolik, že přestane žít svůj život. Už nedělá věci, jak by je dělal on sám, ale vše dělá tak, jak by podle něho (a to je důležité - PODLE NĚHO!) konal hrdina z knížky.
Totéž někteří dělají s astrologií. Radix je taky příběh, který někdo (Vesmír?) napsal (nevím, zda vymyslel, ale určitě zaznamenal). A každý "čtenář" (astrolog) si v hlavě vytvoří jinou "krajinu", i jeho "hrdina" bude vypadat trošku jinak, než hrdina ostatních astrologů, ač základní rysy budou mít společné. Jenže astrologové to většinou přečtou z pohledu třetí osoby, hrdina = ON/ONA. Pak jsou tu však lidé, pro které je to psáno v ichformě, tedy hrdina = JÁ. Něco si přečtou a přijmou to za své. Pohodlná "výmluva", když to přeci mají dáno (a přitom nemají). Je to "ve hvězdách"... A odmítají přijmout, že ve skutečnosti je to v nich. A když na sobě nechtějí pracovat... Jenže pak problém nejen zůstává, ale nabalí se. A nejen to, on dokáže překrýt mnohé pravdy. Třeba tu, že i své štěstí musíme hledat sami v sobě. A ono tam je, přinášíme si ho na svět už při narození. Jenže právě přes mnohé iluze si ho sami skrýváme a neumíme ho uchopit. A opět ho hledáme zevně.

Abych nemluvil jen o astrologii, tak totéž lze ukázat i na příkladu výkladu karet. Že je tažena nějaká karta, o ní snad taky nikdo nebude tvrdit, že tato karta něco způsobí, uvede věci do pohybu. Je to "jen" symbol. A v kombinaci s ostatními symboly může dát zkušený kartář obdivuhodně přesný výklad. Je to dobrý čtenář (nikoli spisovatel), který čte příběh z karet, z jejich symbolů. Skládá útržky v celek. Čte. Čte, co my sami jsme napsali, nikoli to, co by karty měly způsobit. Naznačí možnosti... A pak nás nechá jít. A my se musíme rozhodnout. Udělám to zase všechno stejně, jako dosud a budu hromovat na osud, smůlu, prokletí? Nebo tentokrát půjdu jinudy, kde není ukradené víko od kanálu a tentokrát do něho nespadnu?


Vím, že jsem Ti nedal asi žádnou odpověď. Neřekl jsem Ti asi nic, co bys dávno nevěděl. Ani co bys měl udělat jinak. Ono to ani není smyslem mého psaní. Možná ani nechci. Možná jsem jen bezmyšlenkovitě shrnul své myšlenky a úvahy k tématu, aniž by to mělo mít vyšší smysl. Ten mým slovům může (má?) totiž vtisknout čtenář sám. Třeba bych rád, abys tu změnu udělal sám, aby to bylo skutečně jen tvoje dílo. A tvoje rozhodnutí.
Já jsem kdysi někde četl: "Je lepší být na cestě, než sedět v hospodě." Snažím se tím řídit. Ovšem pozor, já bych to nezaměňoval s tím, že i "cesta může být cíl". To zase ne, já věřím v cíl. A třebas ho nevidím, jsem na cestě a jsem na ní rád. A věřím, že jdu správným směrem. Taková vnitřní spokojenost mne v tom utvrzuje, nespokojenost naopak varuje: Tudy ne, přátelé!
Ti v hospodě sedí, koukají z okna, jestli se tam náhodou nemihne nějaké znamení, že pak by vyrazili... A mezi tím společně nadávají na život. A znamení ne a ne přijít... A přitom znamení chodí, jenže jinudy. Ne za okny, ale v nich samých. A tam oni nekoukají rádi, protože tam cítí nespokojenost, tam neradi stáčí svůj zrak. A přitom stačí někdy jen jít a všímat si, co se děje uvnitř. A změnit občas směr tam, kde se cítím lépe, tam jít. To je mapa, která vede k cíli. Mapa, kterou si malujeme sami. Proto na ní možná ještě není cíl namalován, ale jednou může být a pak už budem přesně vědět, kudy jít. Hlavně jít...


P.S.
Doufám, že k mému názoru budeš tolerantní.