K ničomu sa veľmi nepútaj a nebudeš musieť plakať - Diskuze a zkušenosti

Buddha/2 » faraym Jen tak k tématu. Připoutanost není to úplně prvotní. Co třeba nedůvěra v sebe, slabost, strach ? Pak už se to jen nabaluje.

Najdise.cz » faraym Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Hezky řečeno. Rozumím dilematu sdělování těchto skutečností druhým, někdy to znamená přijmout nevděčnou roli "studeného frňáku", i když to tak třeba vůbec není...

144 » faraym Súhlas píšeš to priam učebnicivo

A takto postihnutectodiny poznám
Zrovna teraz v jednejnprebieha odpútavajúco vydierajúca dráma

faraym Chcela som tým iba povedať, že Pripútanosť tejto ženy na manžela / mimochodom z rodiny / spôsobila to, že jej deti sú stále emočne aj fyzicky veľmi labilné a takisto majú tendenciu iných citovo vydierať - rôznymi skutočnými či vymyslenými chorobami, problémami atď. .
Matkina Pripútanosť takto siaha až do mnohých pokolení .

Podľa mňa takisto pripútanosť na majetky, peniaze, úspech apod. spôsobuje mnoho rozbrojov a konfliktov v rodinách a ba dokonca až vojen. História aj súčasnosť je toho plná.

Ja verím na inkarnáciu a preto som sa už Možno poučila v minulých životoch, že priveľké puto na niečo alebo niekoho sa nevypláca. Preto sa vám môže zdať,že pôsobím chladne a ľahostajne, ale to nie je pravda. Som iba nad vecou a snažím sa udržiavať si odstup od všetkého, čo by ma mohlo zbytočne zaťažovať. To je všetko.

144 » faraym Vďaka
Intuitívne sme asi všetci tušili že ťa zjednodušenými reakciami donútime k rozšírenej verzii

faraym každá z reakcií na tento príspevok je svojim spôsobom správna, no aj tak musím dať moje ponímanie tohto výroku do správnych koľají. Plakať v tomto zmysle má ten význam, že sa nejedná o doslovný plač, ale o vyhnutie sa rôznym zbytočným sklamaniam, zradám, podrazom, ktoré majú súvislosť s pripútaním sa k niečomu či niekomu. Tento výrok podľa môjho názoru nie je o ľahostajnosti, bezcitnosti, nevšímavosti či úplnej odtiahnutosti sa od života a ľudí, majetku, citov či iných záľub, ale je o tom, aby človek so sebou nevláčil zbytočné bremená a balast, ktorý mu je v skutočnosti nanič. Takáto záťaž spôsobuje v konečnom dôsledku iba zdravotné, psychické a emočné problémy, choroby, smútky apod.
Poznala som ženu, ktorá v návale smútku za smrťou manžela si doslova vyplakala oči a zabúdala na to, že má povinnosti voči svojim deťom i sama k sebe v tom zmysle, že má zostať zdravá a veselá. TOTo je pripútanosť, ktorá škodí nielen dotyčnému, ale aj jeho okoliu.

Dúfam, že som tento výrok ako ho chápem ja dostatočne vysvetlila.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vybral bych si pravý opak.
připoutej se co nejvíc to jde, jinak ty okovy nikdy do hloubky nepochopíš.
A když nikdy nepochopíš sebe, zůstaneš oddělený i od bolesti druhých.

player Jo - to bylo mimo jiné v seriálu Co teď a co potom?. Lidé měli napsat v terapii na papír čtyři nejdůležitější lidi nebo záležitosti v jejich životě a postupně je mačkat a házet do koše. Plakali u toho...

A na závěr tam zůstal ale papír pro všechny. Když ho otočili , stálo na něm:

Vše dobré , co jste na tomto světě učinili - zůstává.

144 Skúšam pripútanosť k jedlu
V jedáni som úspešne odignoroval aj bravčový perkelt s lečom a haluškami aj rezeň so zemiakovou kašpu aj ine ponuky
A dal som si len polievku mrkvovu zázvorovú

Chvíľu mi bolo ľúto že sa vzdávam toho jedla

144 ja by som sa nepriputal ku stoziaru potapajucej sa lode

špejlička Nelíbí se mi ten výrok.
Ale zase, když vezmu doslova to "k ničemu",...tak může být. Ale pak už mi to ztrácí smysl úplně, jak se můžu k věci (hmotě, tedy ničemu) připoutat tak, že pak budu plakat?

Ale vím, bylo to myšleno jinak a to já si radši popláču, protože aspoň budu vědět, že jsem to prožila. A nebudu litovat promarněné šance kvůli strachu, že radši do toho nepůjdu, abych pak nebyla smutná.

Máš strach.

Hustokrutě obscénní Morti A proc ne? Treba pro me je to ze musim neco treba i obrecet prinosny. Me bavi ta intenzita zivota, prozivani...

Nabi* Já se s tím neztotožňuju.
Je celkem dost velký rozdíl mezi poutem a připoutaností. Alespoň pro mě. Neumím si představit, že bych se byla schopná plně odevzdat (po všech stránkách) bez vnitřního silného pouta. A radši to a slzy než povrchní vztahy. To je zase moje poznání.
Tahle věta, podle toho jak to cítím, negativizuje pláč (a další tzv. "negativní" emoce). Tak jak to vidím já, tak je spíš problém v POSUZOVÁNÍ a dávání nálepek, ne v emocích jako takových. Záleží na co se zaměříš a jak přistupuješ k životu... Pro mě jsou tohle "ty moudra", které neberou život v jeho celistvosti.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
S citátem souhlasím plně. Ale nežiji podle něj - tento způsob žití zdá se mi poněkud nešťastným... paradox, hm..

Háňa* Já jen s první částí - kdo se k něčemu nebo někomu připoutává (přivazuje), vlasně se mu tím věší na krk.
K tomu nevidím důvod.
Pokud citová zainteresovanost a účast oboustranně je, není třeba nikoho k sobě ani sebe k nikomu poutat. Pokud ne, připoutáním nevznikne - připoutání je jen snaha domoci se své vůle násilím.

Crumb Jak správně napsala Amores Perros, "k životu prostě patří radost a taky bolest" a také "citová zainteresovanost" a "napoutání, tedy i případné zklamání". Uvedla také, že se zklamala tak, že ji to "skoro zabilo" a přesto by "do toho šla znovu". Většině z nás stojí za to chodit do toho pořád znovu a znovu. Někteří to ale vzdávají, pozemský život jim přestává chutnat, nechtějí už prožívat bolest, která k pozemskému životu neoddělitelně patří, a dávají se jinou cestou (např. cestou jógy).

Není ale třeba znevažovat kvůli tomu jogíny, Buddhu, mystiky atd. Nenutí nás k tomu, abychom je následovali (jak to činí např. některá misionářská náboženství). Ti, kdo milují pozemský život, by naopak měli mít radost z poselství Buddhy, jogínů, mystiků, šamanů atd. Říkají nám totiž, že ti, kdo se neodpoutají od tohoto světa, se do něj zase vrátí v dalším vtělení. Je-li jejich poselství pravdivé, budeme moci opakovaně provozovat "noření se do hloubek", znovu nás bude zajímat "citová zainteresovanost", "napoutání" atd., budeme moci znovu zakoušet pozemskou "radost" ("a taky bolest").

Něco mi říká, že nauka o reinkarnaci je pravdivá. Je to takové tušení (které ovšem není důkazem). To tušení mě ale trochu znepokojuje. Jelikož jsem se od hmotného světa, ve kterém mi přece jen ještě něco chutná, neodpoutal (a už to asi nestihnu), tak se podle nauky o reinkarnaci do tohoto světa zase vrátím. Momentálně mě na tom nejvíc štve představa, že v tom dalším životě budu muset nejspíš zase chodit k zubaři. Proto si někdy říkám, že bych preferoval důkaz, že reinkarnace je jenom blud a že po mé smrti přijde místo dalšího vtělení toliko věčný mír nebytí.

Loreena Mckennitt samozrejme to sedi.. ale celkom problem pre ludi, co idu do vsetkeho naplno..

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
mam jednu technickou(resp.dve)

jak je mozne osvobodit se od fyzicke zavislosti?
1) na teplote
2) na svetle
3) na jidle
4) na piti

jak je mozne osvobodit se od psychologicke zavislosti:
1) na soukromi
2) na komunikaci
3) na informacich
4) na identite

Ase Lenže tá veta je blbosť. Bolesť nepôsobuje pripútanosť. Pripútanosť je spôsobená nevedomosťou, z nej vychádza to, že nechceme pustiť. Pripútanosť je následok, výsledok nášho nesprávneho postoja, prústupu, náhľadu. Budhismus učí o tom, čo to tá bolesť vlastne je, ako vzniká, ako zaniká, a aká je cesta z takej pripútanosti, ako sa oslobodiť od pripútanosti, závislosti a dosiahnuť vnútorný stav nezávislý na okolí.

Správnym náhľadom na vec, postojom, môže človek v radosti prežívať život, a využiť ho k tomu, aby sme poznali, čo nás tu púta, putá si poriešiť, opraviť, spracovať energiu takého stavu, pozdvihnúť, odovzdať :-))))), energia odovzdaním smeruje do vyšších centier, ktoré sa takýmto zbieraním energie rozvíjajú - vznik podmienok pre duchovný rast. Pripútanosti sa vlastne človek vzdáva za "chodu" až postupne zozbiera toľko energie, že mysli ani nedovolí, aby sa hla, mysel sa postupne dostáva pod kontrolu a ovládnutá mysel zachováva dobrý radostný stav bez ohladu na okolnosti.
Človek si často zaleze do kláštora trebárs duševného, imaginárneho, niekde do jaskine často aj imaginárnej, vo svojej hlave, a tam si myslí, aký on je odpútaný. Na energetickej rovine mu ale stále bežia procesy a toky energií, o ktorých nemá ani tušenia a tým môže pripútanosť oveľa viac posilniť, najmä ak do toho ešte robí nejaké duchovné cvičenia, energia z takýchto cvičení je stiahnutá do nevedomých vzorcov, do nevedomých reakcií bežiacich na podvedomí. A potom platí heslo - cesta do pekla býva dláždena dobrými úmysly či tak nejak. Zrovna včera som sa bavil s jedným jasnovidným kamarátom, že vedla neho býva človek "pekelník". Že ten človek má v sebe peklo, on si ani neuvedomuje, v akom pekelnom vnútornom stave sa nachádza, že to je naozaj zlý človek. A vtipné je, že práve ten kamoš má takú auru ktorú neposkladáme ani tu všetci dohromady, ono to dobro asi bude tak nejak vyvažované, ako píše Sosna, aj v inom smere. Dobre je to pre jedného aj pre druhého, pekelník sa vedľa toho duchovného popraví, a duchovný sa takto delí o duchovno s tými, ktorí to najviac potrebujú. :-)

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Mě by stačilo prosté "K ničemu se moc nepoutej". Zbytek věty ("...a nebudeš muset plakat") představuje pochybnou motivaci pro tak důležitou věc jako je půst srdce.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Za mě ne...na mě to působí jako obrana.Taky je rozdíl mezi poutáním a závislostí.Poutání vnímám jako přijmutí zodpovědnosti za to, abych neublížila a závislost vnímám jako humáč.

ohenvoblacich To je zas kravina..ono to jde..naplánovat? Navíc řízený emoční odstup je nehorázná nuda

Bez noření se do hloubek je život jak neokořeněný pokrm..prostě nechutná,alespoň mně..a k tomu noření citová zainteresovanost neodmyslitelně patří,tedy i napoutání,tedy i případné zklamání.A zrovna já se zklamala tak,že mě to skoro zabilo..přesto bych do toho šla znovu..že by ta luna v beranu?

Vím dobře,o čem mluvím,mám supercitlivou Venuši v Rybách,v osmém domě,tedy si to vždycky protrpí všechny buňky mýho těla,ale k životu prostě patří radost a taky bolest.

Sorec,nejsem dostatečně duchovně na výši,od toho jsou ẗady jiní,ale dodnes ( a to jsem přečetla více knih o egu a duchovním směrování,nepodmíněné lásce atd.) jsem nepochopila,jak se to vlastně dělá,aby člověk hluboce miloval a přitom nebyl připoután..Nepoutat druhého je jiná věc

144 v takto zjednodušenom podaní mi to vobec nesedí

Crumb Jde o to, co vlastně chceme. Jógové neulpívání má pomoci odpoutat se od hmotného světa a vysvobodit se z koloběhu znovuzrozování. Adepti jógy pokládají hmotný svět za strastný se vším všudy a chtějí z něj uniknout. Pocity pozemského štěstí je už nezajímají. Chápou štěstí jako pomíjivý stav, mají ho za lůno strasti atd. Pro toho, kdo z tohoto světa uniknout nechce, kdo ho pokládá za šťastné místo (se smutkem, s pláčem atd.), se ovšem otázky neulpívání, "poutání", "lpění" atd. posouvají jinam, např. do roviny vztahů (snaha "nepoutat se"). Možná měla Faraym na mysli právě vztahy.

Sosna zvlčelý Těžko říct. Pokud místo poutání použiji slovo lpění, tak bych s tím asi souhlasil. Ale on pláč je vyvažován i pocity štěstí. A někteří lidé, které jsem měl možnost poznat, si vytvořili takový odstup (snahu "nepoutat se"), že nemají sice pláč (smutek), ale zcela jim chybí i štěstí v životě. A nějak se mi zdá, že pro jejich duši to není zcela zdravý stav.