K ničomu sa veľmi nepútaj a nebudeš musieť plakať - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz (Systémová zpráva)

- Příspěvek byl smazán -

Najdise.cz (Systémová zpráva)

- Příspěvek byl smazán -

Buddha/2 (* 11.10.1962)
Muž

Hmmm

Četlas tuhle knížku ?

http://www.databazeknih.cz/knihy/…

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Jo, tak teď jsi mi připomněl, že jsem nedávno dostal tip na Larsenův Kámen mudrců, prý také vydatné sousto... No asi je na čase se na chvíli odtrhnout od "spásné mravnosti" a dát si trochu jiný sloh

faraym (* 14.11.1960)
Žena

Chcela som tým iba povedať, že Pripútanosť tejto ženy na manžela / mimochodom z rodiny / spôsobila to, že jej deti sú stále emočne aj fyzicky veľmi labilné a takisto majú tendenciu iných citovo vydierať - rôznymi skutočnými či vymyslenými chorobami, problémami atď. .
Matkina Pripútanosť takto siaha až do mnohých pokolení .

Podľa mňa takisto pripútanosť na majetky, peniaze, úspech apod. spôsobuje mnoho rozbrojov a konfliktov v rodinách a ba dokonca až vojen. História aj súčasnosť je toho plná.

Ja verím na inkarnáciu a preto som sa už Možno poučila v minulých životoch, že priveľké puto na niečo alebo niekoho sa nevypláca. Preto sa vám môže zdať,že pôsobím chladne a ľahostajne, ale to nie je pravda. Som iba nad vecou a snažím sa udržiavať si odstup od všetkého, čo by ma mohlo zbytočne zaťažovať. To je všetko.

Buddha/2 (* 11.10.1962)
Muž

Obě ty knížky mám ve svých top. Co mě až po přečtení trklo, že jsou docela tlusté a přesto jsem nikde neměl pocit, že by tam bylo cokoli navíc. Prostě uměl

Jo a hlavně měl o čem, jinak by to nebyla dobrá kombinace

faraym (* 14.11.1960)
Žena

Chcela som tým iba povedať, že Pripútanosť tejto ženy na manžela / mimochodom z rodiny / spôsobila to, že jej deti sú stále emočne aj fyzicky veľmi labilné a takisto majú tendenciu iných citovo vydierať - rôznymi skutočnými či vymyslenými chorobami, problémami atď. .
Matkina Pripútanosť takto siaha až do mnohých pokolení .

Podľa mňa takisto pripútanosť na majetky, peniaze, úspech apod. spôsobuje mnoho rozbrojov a konfliktov v rodinách a ba dokonca až vojen. História aj súčasnosť je toho plná.

Ja verím na inkarnáciu a preto som sa už Možno poučila v minulých životoch, že priveľké puto na niečo alebo niekoho sa nevypláca. Preto sa vám môže zdať,že pôsobím chladne a ľahostajne, ale to nie je pravda. Som iba nad vecou a snažím sa udržiavať si odstup od všetkého, čo by ma mohlo zbytočne zaťažovať. To je všetko.

faraym (* 14.11.1960)
Žena

Chcela som tým iba povedať, že Pripútanosť tejto ženy na manžela / mimochodom z rodiny / spôsobila to, že jej deti sú stále emočne aj fyzicky veľmi labilné a takisto majú tendenciu iných citovo vydierať - rôznymi skutočnými či vymyslenými chorobami, problémami atď. .
Matkina Pripútanosť takto siaha až do mnohých pokolení .

Podľa mňa takisto pripútanosť na majetky, peniaze, úspech apod. spôsobuje mnoho rozbrojov a konfliktov v rodinách a ba dokonca až vojen. História aj súčasnosť je toho plná.

Ja verím na inkarnáciu a preto som sa už Možno poučila v minulých životoch, že priveľké puto na niečo alebo niekoho sa nevypláca. Preto sa vám môže zdať,že pôsobím chladne a ľahostajne, ale to nie je pravda. Som iba nad vecou a snažím sa udržiavať si odstup od všetkého, čo by ma mohlo zbytočne zaťažovať. To je všetko.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
ty jo, tou dvojkou jsi me trochu rozhodila, asi zkusim najit nejakou studii, zda nevidomi v severskych statech prozivaji zimu, lepe nez ti, co vidi...
jo a u snehulaka mas chybu, sice mu nevadi mraz ale, staci par paprsku slunce
idealni by byl zabak, nebo nejaky jiny obojzivelnik...
tedy je to presne naopak nez v pohadce - nikoliv princ z zabaka, ale zabakem z prince, je reseni

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
(EDIT)
Nemyslím soustředěním mentální koncept, leč věc mnohem prostší: duchapřítomnost. V momentě kdy to s člověkem hází prostě nevyklidit pole. Být stále zde, i když mají tendence automatického přesměrovávání pozornosti drajv, který doslova fyzicky bolí. Volní akt to je, ale jen zezačátku.

Jinak s tou strnulostí a koncepty jsi to napsal pěkně

Buddha/2 (* 11.10.1962)
Muž

Já bych ani neřekl že vzniká. Přijde mi, že je tu pořád, jen mění předmět zaměření. Normálně lítá rychle z jedné věci na druhou, ale právě ve vypjatých situacích se redukuje jen na to nejdůležitější (bo neni čas na chujoviny ). To, že nám něco docvakne až po, pravděpodobně znamená, že např. v bezprostředním ohrožení je nejdůležitější blesková reakce. Rozumové zdůvodnění jak, proč, jaký to má smysl? apod., může (resp. musí) počkat.
Když si uvědomuješ co děláš, znamená to že máš odstup - tedy pozice pozorovatele. Když z ní "spadneš na hřiště" tak si to můžeš vybavovat zpětně. Spadnout na hřiště v tomhle kontextu znamená věnovat veškerou pozornost emocím (což se samozřejmě neděje na základě rozumového rozhodnutí).

Hele já nevím jak to líp napsat

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
ok, máš pravdu, vzniká nebylo optimální, dobrý, že člověka motivuješ hledat lepší řešení

co model pozornosti jako probleskujícího vědomí? čili je tu pořád, ale někdy výboj probíhá, nebo spíše, výboje probíhají pořád (ať je po tvým no ), ale někdy výboj pozornosti "naše tělo propustí do mysli a jindy jsme strženi lavinou nevědomí a "nemáme nárok"?

když mám odstup - když si uvědomuju, co dělám, mám možnost jít jinudy, možnost volby. Ale odstup taky znamená být oddělený od toho, co dělám, protože je tu ten co koná a ten co pozoruje konajícího. A principem bytí je přece jednota, celistvost. Víš kam mířím?

Ve chvíli kdy jsem konajícím a pozorovatelem-myslí, tak se rozštěpuju.
Ale stát se Jednotou znamená rozšířit se, zcelit se, to se přece neděje prostřednictvím mysli, zezačátku ano, ale pak už to musí jít jinudy. celé tělo se stává vědomím, mizí konající a pozorovatel, víš co myslím?

nevzniká skutečná pozornost ve chvíli, kdy jsi stržen životem, kdy překvapuješ sám sebe tím, co se "prostřednictvím tebe" v další moment stane? Neudržuje tvou pozornost nikoliv cvik pozorovatele, ale dobrodružství neopakovatelné přítomnosti, proudu života?

tajga (* 19.6.1976)
Žena

to je zvláštní, mně přijde, že právě ve chvílích, kdy pozornost neztrácím a soustředím se opravdu jen na ten daný moment, je to mnohem zajímavější, překvapivější...Protože ta pozornost neznamená nutně kontrolu, nemusí to být nespontánní, naopak.Nepozorností prostě zapadám pořád do těch samých stereotypů a hrozně mě to štve. Takže osobně bych byla šťastná, kdybych dokázala v tom stavu pozornosti setrvávat většinu času a potom možná bych začala uvažovat, jestli tady není ještě něco "víc" :D

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
ok, máš pravdu, vzniká nebylo optimální, dobrý, že člověka motivuješ hledat lepší řešení

co model pozornosti jako probleskujícího vědomí? čili je tu pořád, ale někdy výboj probíhá, nebo spíše, výboje probíhají pořád (ať je po tvým no ), ale někdy výboj pozornosti "naše tělo propustí do mysli a jindy jsme strženi lavinou nevědomí a "nemáme nárok"?

když mám odstup - když si uvědomuju, co dělám, mám možnost jít jinudy, možnost volby. Ale odstup taky znamená být oddělený od toho, co dělám, protože je tu ten co koná a ten co pozoruje konajícího. A principem bytí je přece jednota, celistvost. Víš kam mířím?

Ve chvíli kdy jsem konajícím a pozorovatelem-myslí, tak se rozštěpuju.
Ale stát se Jednotou znamená rozšířit se, zcelit se, to se přece neděje prostřednictvím mysli, zezačátku ano, ale pak už to musí jít jinudy. celé tělo se stává vědomím, mizí konající a pozorovatel, víš co myslím?

nevzniká skutečná pozornost ve chvíli, kdy jsi stržen životem, kdy překvapuješ sám sebe tím, co se "prostřednictvím tebe" v další moment stane? Neudržuje tvou pozornost nikoliv cvik pozorovatele, ale dobrodružství neopakovatelné přítomnosti, proudu života?

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
jak můžeš ztratit nebo neztratit něco, co nemáš?

když budu uvažovat v těchto intencích - pozornost je stav, který mám možnost vědomě řídit, udržovat - soustředit se -být bdělá je to pak forma vlastnictví, kontroly, tlaku, který může jít do velmi jemných, nepatrných záchvěvů, ale pořád to stejné kolečko..

já mám na mysli něco trochu jiného - pozornost nemít, ale pozorností být. Pak to nemůžeš ztratit, ani nalézt protože to nemáš, nikdys to neměl, prostě tím jsi. Jde doslova o fyzický stav, nevnímáš sama sebe jako někoho, kdo "koná" a pozoruje sebe-konajícího. tohle plexisklo zmizí.

Je jenom být, pozornost je jakousi manifestací bytí.
sám sebe prožívám jako výkřik do ticha..jak bych ti to přiblížil..teď mě napadl eugen herrigel, jde mi napomoc:).. jako když střílíš z luku a do poslední chvíle nevíš, kdy pustíš šíp, vlastně to nejsi ty, kdo střílí, ale šíp, luk a i ty jste sřelcem i stříleným, šípem, lukem i terčem zároveň...

pokud budu čekat na trvalý stav pozornosti abych začal uvažovat o tom, jestli tu není něco víc..nečekám tak trochu na godota? co když něco víc je právě to, že tu NIC NENÍ?

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
kdybys tu duchapřítomnost měl v rámci našeho fysis (ted nechme stranou do jaké míry jsme nebo nejsme svým tělem) někam umístit, kam by to bylo?

já jsem měl pozornost dlouho spojenou s hlavou, ze smyslů dominantně zrak.

výhodné pro život v civilizaci postavený na výměně a sdílení informací a mentálních konceptech.

stále si ale myslím, že skutečná pozornost pochází odjinud, anebo se může rozšířit z těla (v těle ji lze přemisťovat dle naší vůle) do prostoru.. možná že samo ohnisko pozornosti je mimo naše tělo, pokud tedy budem uvažovat, že naše tělo nekončí fyz. hranicemi (pokožka) ale následnými možnými vibračními "obaly".

EDIT - a na to pak navazuje myšlenka, zda nakonec nejsme my sami právě tou pozorností (ale pořád ve smyslu překračující naše tělo), tedy neohraničenou ENERGiÍ? - která se může manifestovat přes mysl, ale je to pouze jeden z možných způsobů, který jsme si vybrali v rámci nějakých civilizačních návyků a preferencí??

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Zdravím,

omlouvám se, že odepisuji až teď. Nastiňuješ úvahy, na které nelze odpovědět dvěma větami a z voleje.

* "kdybys tu duchapřítomnost měl v rámci našeho fysis (ted nechme stranou do jaké míry jsme nebo nejsme svým tělem) někam umístit, kam by to bylo?"

Duchapřítomnost bych umístil tam, kde se cítím přítomný: rozprostřel bych ji do celého těla, kam jen CNS dosáhne. Tady považuji Tvou úvahu o tom, zda nejsme sami tou pozorností za velice pravděpodobnou, avšak pouze za jedné podmínky: pokud tato pozornost není absorbována myšlenkovými procesy, fantazírováním a vzpomínkami. Téma zklidnění našeho myšlenkového tornáda a těkání v časoprostoru je kapitolou samou o sobě. Asi nejlepším dlouhodobým základem pro snadné utišení mysli je poměrně "prostá" věc: zdrženlivost, kterou jsem tu už zmiňoval. Zdrženlivost neznamená neříct, neudělat, nebo nevzít si to, co je bezprostředně potřeba, znamená to nerozmělňovat síly výběrem příliš vzdálených bojišť :)

Protože jsem toho názoru, že duchapřítomnost začíná v těle, pohlížím na centra pozornosti mimo tělo s mírnou skepsí. Tělo je výchozí bod, bez jehož pevného vědomí bychom se "rozlili" do okolí a stali se slabými a otupělými. Pokud je pozornost přesměrována tak, aby se do myšlenek nenořila, ale odrážela je a její kapacitu plně zaujímalo celé tělo včetně okolních smysly vnímatelných skutečností, začnou se v těle postupně zpřítomňovat ohniska napětí nejrůznějších vlastností a zabarvení. V epicentrech těchto ohnisek je třeba silou vůle ustálit pocit nehybnosti, prázdnoty a volného prostoru i když to může trvat a být zprvu velmi nepříjemné. V tomto stavu energie přestává unikat, člověk jakoby znovu začíná "srůstat" a s tím, jak se automaticky začínají bortit a spalovat tato ohniska napětí se zvyšuje pocit příjemné horkosti, uvolněnosti a tíhy (zpočátku ve dlaních a chodidlech). Zpomalení a prohloubení dechu pomáhá. Pomáhá neustrnout a stále živě vnímat okolí s tím, že jsme se samozřejmě dávno vzdali potřeby, že se musí dít něco třeskutě zajímavého. Tímto způsobem se přetavují vnitřní kvality a inspirace přicházející na mysl jsou čím dál hlubší a čistší. Tato cesta není únikem z reality, ani nepopírá duchapřítomnost v praktickém slova smyslu - svobodně a tvořivě využívá myšlení, protože se jím nenechá strhnout. Důkazem vyšší míry bdělosti je schopnost efektivně reagovat na bezprostřední výzvy okolí (neočekávané setkání, náhlý důležitý telefonát, či fyzické napadení) a z "nouzového módu" se rychle vrátit do předchozího stavu.

Není to žádná sezónní záliba, ale potřebná každodenní praxe. Vyžaduje schopnost podívat se na svět kolem sebe jako na jev se zcela neutrálním nábojem. Má přednost před vládami, složenkami a milenkami - tyto věci jsou jen druhořadý "junk". Jaká bude kvalita bdělosti, takové bude další dílo na světské úrovni, bez jejího zdokonalení mysl produkuje pouze fantómy minulosti.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Zdravím,

omlouvám se, že odepisuji až teď. Nastiňuješ úvahy, na které nelze odpovědět dvěma větami a z voleje.

* "kdybys tu duchapřítomnost měl v rámci našeho fysis (ted nechme stranou do jaké míry jsme nebo nejsme svým tělem) někam umístit, kam by to bylo?"

Duchapřítomnost bych umístil tam, kde se cítím přítomný: rozprostřel bych ji do celého těla, kam jen CNS dosáhne. Tady považuji Tvou úvahu o tom, zda nejsme sami tou pozorností za velice pravděpodobnou, avšak pouze za jedné podmínky: pokud tato pozornost není absorbována myšlenkovými procesy, fantazírováním a vzpomínkami. Téma zklidnění našeho myšlenkového tornáda a těkání v časoprostoru je kapitolou samou o sobě. Asi nejlepším dlouhodobým základem pro snadné utišení mysli je poměrně "prostá" věc: zdrženlivost, kterou jsem tu už zmiňoval. Zdrženlivost neznamená neříct, neudělat, nebo nevzít si to, co je bezprostředně potřeba, znamená to nerozmělňovat síly výběrem příliš vzdálených bojišť :)

Protože jsem toho názoru, že duchapřítomnost začíná v těle, pohlížím na centra pozornosti mimo tělo s mírnou skepsí. Tělo je výchozí bod, bez jehož pevného vědomí bychom se "rozlili" do okolí a stali se slabými a otupělými. Pokud je pozornost přesměrována tak, aby se do myšlenek nenořila, ale odrážela je a její kapacitu plně zaujímalo celé tělo včetně okolních smysly vnímatelných skutečností, začnou se v těle postupně zpřítomňovat ohniska napětí nejrůznějších vlastností a zabarvení. V epicentrech těchto ohnisek je třeba silou vůle ustálit pocit nehybnosti, prázdnoty a volného prostoru i když to může trvat a být zprvu velmi nepříjemné. V tomto stavu energie přestává unikat, člověk jakoby znovu začíná "srůstat" a s tím, jak se automaticky začínají bortit a spalovat tato ohniska napětí se zvyšuje pocit příjemné horkosti, uvolněnosti a tíhy (zpočátku ve dlaních a chodidlech). Zpomalení a prohloubení dechu pomáhá. Pomáhá neustrnout a stále živě vnímat okolí s tím, že jsme se samozřejmě dávno vzdali potřeby, že se musí dít něco třeskutě zajímavého. Tímto způsobem se přetavují vnitřní kvality a inspirace přicházející na mysl jsou čím dál hlubší a čistší. Tato cesta není únikem z reality, ani nepopírá duchapřítomnost v praktickém slova smyslu - svobodně a tvořivě využívá myšlení, protože se jím nenechá strhnout. Důkazem vyšší míry bdělosti je schopnost efektivně reagovat na bezprostřední výzvy okolí (neočekávané setkání, náhlý důležitý telefonát, či fyzické napadení) a z "nouzového módu" se rychle vrátit do předchozího stavu.

Není to žádná sezónní záliba, ale potřebná každodenní praxe. Vyžaduje schopnost podívat se na svět kolem sebe jako na jev se zcela neutrálním nábojem. Má přednost před vládami, složenkami a milenkami - tyto věci jsou jen druhořadý "junk". Jaká bude kvalita bdělosti, takové bude další dílo na světské úrovni, bez jejího zdokonalení mysl produkuje pouze fantómy minulosti.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Zdravím,

omlouvám se, že odepisuji až teď. Nastiňuješ úvahy, na které nelze odpovědět dvěma větami a z voleje.

* "kdybys tu duchapřítomnost měl v rámci našeho fysis (ted nechme stranou do jaké míry jsme nebo nejsme svým tělem) někam umístit, kam by to bylo?"

Duchapřítomnost bych umístil tam, kde se cítím přítomný: rozprostřel bych ji do celého těla, kam jen CNS dosáhne. Tady považuji Tvou úvahu o tom, zda nejsme sami tou pozorností za velice pravděpodobnou, avšak pouze za jedné podmínky: pokud tato pozornost není absorbována myšlenkovými procesy, fantazírováním a vzpomínkami. Téma zklidnění našeho myšlenkového tornáda a těkání v časoprostoru je kapitolou samou o sobě. Asi nejlepším dlouhodobým základem pro snadné utišení mysli je poměrně "prostá" věc: zdrženlivost, kterou jsem tu už zmiňoval. Zdrženlivost neznamená neříct, neudělat, nebo nevzít si to, co je bezprostředně potřeba, znamená to nerozmělňovat síly výběrem příliš vzdálených bojišť :)

Protože jsem toho názoru, že duchapřítomnost začíná v těle, pohlížím na centra pozornosti mimo tělo s mírnou skepsí. Tělo je výchozí bod, bez jehož pevného vědomí bychom se "rozlili" do okolí a stali se slabými a otupělými. Pokud je pozornost přesměrována tak, aby se do myšlenek nenořila, ale odrážela je a její kapacitu plně zaujímalo celé tělo včetně okolních smysly vnímatelných skutečností, začnou se v těle postupně zpřítomňovat ohniska napětí nejrůznějších vlastností a zabarvení. V epicentrech těchto ohnisek je třeba silou vůle ustálit pocit nehybnosti, prázdnoty a volného prostoru i když to může trvat a být zprvu velmi nepříjemné. V tomto stavu energie přestává unikat, člověk jakoby znovu začíná "srůstat" a s tím, jak se automaticky začínají bortit a spalovat tato ohniska napětí se zvyšuje pocit příjemné horkosti, uvolněnosti a tíhy (zpočátku ve dlaních a chodidlech). Zpomalení a prohloubení dechu pomáhá. Pomáhá neustrnout a stále živě vnímat okolí s tím, že jsme se samozřejmě dávno vzdali potřeby, že se musí dít něco třeskutě zajímavého. Tímto způsobem se přetavují vnitřní kvality a inspirace přicházející na mysl jsou čím dál hlubší a čistší. Tato cesta není únikem z reality, ani nepopírá duchapřítomnost v praktickém slova smyslu - svobodně a tvořivě využívá myšlení, protože se jím nenechá strhnout. Důkazem vyšší míry bdělosti je schopnost efektivně reagovat na bezprostřední výzvy okolí (neočekávané setkání, náhlý důležitý telefonát, či fyzické napadení) a z "nouzového módu" se rychle vrátit do předchozího stavu.

Není to žádná sezónní záliba, ale potřebná každodenní praxe. Vyžaduje schopnost podívat se na svět kolem sebe jako na jev se zcela neutrálním nábojem. Má přednost před vládami, složenkami a milenkami - tyto věci jsou jen druhořadý "junk". Jaká bude kvalita bdělosti, takové bude další dílo na světské úrovni, bez jejího zdokonalení mysl produkuje pouze fantómy minulosti.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
zdar a sílu,

V epicentrech těchto ohnisek je třeba silou vůle ustálit pocit nehybnosti, prázdnoty a volného prostoru i když to může trvat a být zprvu velmi nepříjemné. V tomto stavu energie přestává unikat, člověk jakoby znovu začíná "srůstat"

- myslím, že popisuješ to, čemu já říkám koncentrace na bod.

zatímco se koncentruju na jednom místě v těle - zpravidla hlava, zbytek těla se okamžitě uvolňuje a nastává znatelná "regenerace" organismu. docela to nahradí i spánek - spím pak kratší dobu a vstávám svěží.

s jinými místy na těle zatím nezkoušeno.


vždycky pro mě ale byla klíčová otázka jestli to dělám protože jsem to rozpoznal jako potřebné, nebo proto, že je na to v tu chvíli "ten správný okamžik" a tělo si o to samo řeklo.
zatím se mi nevyplatilo udržovat praxi čistě z utilitarismu a ze zvyku.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
EDIT
zdar a sílu,

ke střednímu odstavci o energiích a tomu co popisuješ z hlediska energie a následně fyziologie - horkost v dlaních, chodidlech, rozumím. zažito.

přesto mám nějak pocit, že se jedná o dočasné - transformační stadium, kterým je sice potřeba projít, ale není cílové.

zdá se mi, že hranice těla - bez kterých bychom se - jak popisuješ - rozlili do okolí, mají na základní úrovni funkci ve smyslu ochrany "systému" a vymezení "teritoria". Ale tyto hranice budou postupně překročeny, ze začátku tělesně a energeticky, a to se myslím už děje, myslím, že touha opustit své tělo byla byla spolu s pocity viny skutečným motivem sebepoškozujících mnišských praktik v mnoha klášterech, jen ji vzali za špatný konec a odpovídají tomu i "velká migrační stěhování" - což není nic jiného než jen potvrzení, že hranice těla a národa ve skutečnosti neexistují, na sjednocující úrovni jsme améba co se přelévá sem a tam.

ale posléze k tomu možná bude docházet i geneticky. začneme ztrácet své tělesné hranice.

a druhá věc kterou popisuješ - míra efektivity jednání jako důkaz o bdělosti - ano, je to tak, ale opět si nemyslím, že to je konečným cílem.

když půjdu dál - tahle bdělost je "zvýšená schopnost stát na stráži", třeba i na stráži hodnot jako čest, pravda, nezanést se "bordelem nevědomí", ale ten model - on je pořád postavený na obraně - neříkám, že je to špatně, je třeba ho použít pokud je vhodná chvíle, ale umět ho i odložit.
neměl by se stát univerzálním modelem, jednotícím přístupem.
ten vychází odjinud.
bdělost je pouze jeden z nástrojů. bdělost je meč, ale sám víš, že meč může být nesmírně rigidní nástroj, pokud není použitý SPRÁVNÝM způsobem.

tak jen takto v krátkosti.

po víkendu se k tomu ještě vrátím

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
kdybys tu duchapřítomnost měl v rámci našeho fysis (ted nechme stranou do jaké míry jsme nebo nejsme svým tělem) někam umístit, kam by to bylo?

já jsem měl pozornost dlouho spojenou s hlavou, ze smyslů dominantně zrak.

výhodné pro život v civilizaci postavený na výměně a sdílení informací a mentálních konceptech.

stále si ale myslím, že skutečná pozornost pochází odjinud, anebo se může rozšířit z těla (v těle ji lze přemisťovat dle naší vůle) do prostoru.. možná že samo ohnisko pozornosti je mimo naše tělo, pokud tedy budem uvažovat, že naše tělo nekončí fyz. hranicemi (pokožka) ale následnými možnými vibračními "obaly".

EDIT - a na to pak navazuje myšlenka, zda nakonec nejsme my sami právě tou pozorností (ale pořád ve smyslu překračující naše tělo), tedy neohraničenou ENERGiÍ? - která se může manifestovat přes mysl, ale je to pouze jeden z možných způsobů, který jsme si vybrali v rámci nějakých civilizačních návyků a preferencí??

tajga (* 19.6.1976)
Žena

to je zvláštní, mně přijde, že právě ve chvílích, kdy pozornost neztrácím a soustředím se opravdu jen na ten daný moment, je to mnohem zajímavější, překvapivější...Protože ta pozornost neznamená nutně kontrolu, nemusí to být nespontánní, naopak.Nepozorností prostě zapadám pořád do těch samých stereotypů a hrozně mě to štve. Takže osobně bych byla šťastná, kdybych dokázala v tom stavu pozornosti setrvávat většinu času a potom možná bych začala uvažovat, jestli tady není ještě něco "víc" :D

ohenvoblacich (* 25.1.1977)
Žena

A nebyl? Když hlásal teorii úplného rozplynutí,vyvanutí? K dosažení entropického stavu nebo chcete-li nirvány? Ono sedět osm let bez hnutí pod stromem je docela nuda..a přesto má tolik přívrženců..i efektivně se nudit je totiž machrovinka.A Buddha machr byl,měl to poctivě prožitý,ne načtený..

To např.zenoví mistři jsou jiné ti (se) rozhodně nenudí:-)


Chce to vybírat si tu správnou duchovní literaturu.A která je ta správná? Než se v tom trochu zorientujeme,nějaký čas to trvá..třebas mnoho let.Nu což,času dosti..mezitím se můžem směle nořit