7. rok vo vztahu fakt kriticky? - Diskuze a zkušenosti

Specialka567 » Sosna zvlčelý ano mali sme svoje zaujmy, on sa tych svojich vzdal, resp obmedzilo sa to len na tie zaujmy, ktore ma doma, PC - rozne zaujimave videa, temy, to rada si s nim pozriem vypocujem ale medzi ludi ist to je s nim uz horsie a ja to potrebujem...
ja sa stretavam sem tam s kamaratkami ale on nadvazuje kamaratstva tazko, snazim sa mu dat priestor ale dost lipne na mne...a to je ten problem..

player » Sosna zvlčelý Čoveče Sosno , 20 minut jsem o tom přemýšlel , jak správně odpovědět...no , asi proto , že současnost ukazuje , že když nezaseknou , tak se s největší pravděpodobností za pár dní , či měsíců bude hledat viník. Nemusí , ale je to velmi pravděpodobné.

Oprava vztahů...

Když se moji rodiče vzali , došlo ještě rok před mým vznikem k velkému problému. šlo jen o to , že jednomu z nich prostě spadla maska a ukázal se takovej , jakej je. Jenže - tehdy to rozhodně nebyl důvod k rozvodu , spíš prkotina.

Jenže na tomhle se dalo pochopit hrozně věcí. Jeden by chtěl odejít ,ale druhej je spokojenej. První zůstává kvůli mě.

A pak šel čas. Párkrát jsem zaslechl (již v podzimu života , z úst mé matky: nikdy jsem mu neodpustila (nešlo o nevěru , nad tou by mávla rukou) a já se pomstím. Nakonec se pomsta nekonala. Táta umřel nečekaně , rychle , noblesně.

Takže - já věřím na zvyk. Zvyknout si. Ale na opravování vztahů...ano sem tam se to někdy děje , takový ty peripetie , kolize , katastrofy a pak zase usmiřování (nebo spíš podplácení)...

Chci bejt spravedlivej. Ok - ale celej život jsem cítil , že zatímco můj otec měl v podstatě dobré manželství , máti protekl život mezi prsty. Ale to by samo o sobě nic neznamenalo. Jenže to je všude. Na každým kroku se hledá viník. Až na výjimky.

Já věřím ve šťastné comebacky po čase , to ano. Ale na opravu - jako , vezmem klíče dotáhmeme šrouby a matice a vyměníme olej - a ono to pofrčí dál...jsem realista.

Jakmile se jeden probouzí vedle druhého z otázkou: proč tu vlastně jsem , je to pendrek.

Měsíční štírka25 » Sosna zvlčelý problém chlapů je,že se špatně stravují a hrozně chlastají pak mají špatnou hemživost A pak se mají rodit děti

Sosna zvlčelý » Měsíční štírka25 Po osmi letech? To už bych v mém věku fakt nedal! To už radši po osmi dnech! Já jsem rád, že ještě mám dobrou hemživost. Ono u chlapů v současné době už to zdaleka není taková samozřejmost. A u mladších!

Sosna zvlčelý » player Dobrá rada. Ale já na místě Speciálky bych koupil ten dalekohled tomuto jejímu chlapovi (nebo něco jiného). A zkusil ho vzít na Krétu (nebo někam jinam), třeba si to tam zamiluje. A kdyby nic, tak bych se teprve po někom takovém poohlédl.
Někdo prostě zmizí, aniž by se o něco pokusil. Je to jednoduší. A pak ještě udělá z nouze ctnost tím, že bude tvrdit, jak mu to bylo dávno jasné, protože už druhé zná a blablabla, ale ve skutečnosti udělal co? Své představy aplikoval na druhého a nedal mu šanci. Dal druhému najevo, že mu za tu šanci ani nestál.

Jestliže sem Speciálka napsala tento příspěvek, že ji takový stav ve vztahu trápí, předpokládám, že chce něco zkusit ještě udělat. A zaslouží si svoji šanci. Proč být předposraný předem a rovnou zdrhat?

Měsíční štírka25 » Sosna zvlčelý Jo, jo jsou borci co mají první sex a a mimčo je na cestě

Sosna zvlčelý » il*ča Jo kdyby do dvou let potomek...
Jsou borci, co to zvládnou pod rok!

edeka » Sosna zvlčelý moc hezky napsane kloubouk dolu

Sosna zvlčelý Že by právě 7. rok měl být kritickým, tak bych to neviděl. To si zpravidla říkají lidi vždy podle toho, kdy jejich vztah skončil, nebo procházel krizí, takže někdo má kritický 5. rok, někdo už 2., jiný 9. Ale jak známo, není to o číslech, jen o lidech. A pro vztah musí být vždy dva, jeden tahoun nestačí.
7 let není špatné číslo. Takové číslo se může stát dobrou motivací, ale i špatnou brzdou. Někdy to fakt nestojí za to, ale lidi nechtějí vztah opustit, protože jim je líto "ztracených" sedmi let. (Nikdy to není ztracený čas, vždy nám nějaké poučení přináší, ale možná jsme nepoučitelnými hlupáky my, pokud se z toho nepoučíme.) Jiným naopak takové číslo dá motivaci zkusit zabojovat a ustát nějakou tu krizi, která přijde všude. Nakonec se mraky rozeženou a slunko zase vysvitne. Ale přiznejme si, že ne vždy. Někdy se dva spolu zbytečně dále trápí a nedají šanci někomu jinému na hezký vztah. Co jinému, sami sobě ji nedají!
A vybrat si, kam spadáte vy, to musíš sama. Vlastně oba musíte. Ale možná by bylo dobré zamyslet se nejprve nad tím, co vlastně vedlo k této krizi. Možná přijdete na to, že vlastně oba chcete totéž, jen mluvíte o tomtéž jinou řečí a nerozumíte si.

Hele, situace, kdy se neshodnete, to je naprosto normální! Klidně se i pohádejte. Ale pak se zamyslete nad tím, proč vlastně se neshodnete. Lidi se často dopouštějí jedné chyby a to té, že místo snahy po domluvě a otevřené komunikaci, kde mohou bez obav říct cokoliv, aniž by se hned druhý urážel, udělají si ze vztahu kolbiště. Chtějí něco říct, ale neřeknou, protože "by to zase bylo špatně", pak se to nahromadí, vybouchnou a řeknou i věci, které by si nemysleli, že kdy řeknou. Dokonce je třeba ani tak nemyslí, ale vyletí to z nich. Proč?
Protože si zpravidla myslíme, že naše řešení (náš návrh) je lepší, než řešení druhého. Protože své řešení jsme si rozmysleli, měli jsme na to čas. A i když s ním přijdeme náhle, je v souladu s naším uvažováním. A do toho nás druhý představí před svůj návrh. A my víme, že naše řešení je lepší. Ba co víc, jsme přesvědčeni, že je lepší dokonce i pro něj. A to jen z toho důvodu, že je vše v souladu s naším způsobem myšlení.
A teď ten druhý: Cítí to naopak, protože má vlastní řešení. A ví, přesně jako my, že jeho řešení je lepší, a to dokonce i pro nás "musí" být lepší.
Místo abychom se v tomto bodě začali hádat a prosazovat své řešení, bylo by dobře si uvědomit, že ten druhý to má také tak. A že to dokonce dělá s přesvědčením (třebas mylným, na tom teď nesejde), že chce pro nás to nejlepší. Hlavní je zde dobrý úmysl. Vždyť i my pro něj chceme to nejlepší (a nemusí to pro druhého být to nejlepší). A pak jsme zklamaní, když naše dobré úmysly jsou zavrženy! Tolik jsme to chtěli pro jeho dobro a on si toho neváží... (a už jsme zaujatí) ... a navíc přijde s šíleným návrhem, který jde přece úplně proti mně (ja zajímavé, že nevidíme, jak šel náš návrh proti němu)! A přitom pro mě chce ten druhý to nejlepší! Jako já pro něj. Je to vlastně důkaz lásky!
Vztah není kolbištěm, kde musí být vítěz. Buď vyhrají oba, nebo oba prohrají. Prostě musím vědět, že i pro druhého to je důležité. A předpokládat, že to nedělá s úmyslem poškodit mě a vyhrát za každou cenu. Kdybych to předpokládal, pak nejsem o nic lepší, protože ho posuzuji podle sebe. Není lepší druhému říct, že víme, že to myslí dobře, ale náš názor je jiný a pokusit se domluvit?
Kde není tato snaha po domluvě, dospěje to časem k tomu, že když spolu ti dva mluví, tak už rovnou útočně, protože zas a zas předpokládají konflikt, boj, střet... Ale pokud sám nejsem tím, kdo se chce hádat a druhého položit na lopatky, proč bych to měl předpokládat o druhém?
Ano, může se stát, že někdo má svárlivého partnera. A tam je na místě odejít, protože nikdy ve vztahu nebude dobře. Ale u normálních lidí se s tím dá pracovat.

Když o tom tak uvažuji, tak když jste se poznali, měl každý z vás jistě své záliby, které provozoval. Předpokládám, že i to Vám na druhém imponovalo, že dělá se zaujetím něco zvláštního. Nebo třeba ne zvláštního, ale že vůbec tu zálibu provozuje. A co teď? Děláte oba stále ty samé koníčky? Nebo jste se jich vzdali? Je chyba se jich vzdát!!! To pak nespokojenost zaručeně přijde! A právě tak je chyba požadovat, aby se jich druhý vzdal ve prospěch vztahu.
Po sedmi letech by bylo naivní myslet si, že vše bude stále stejné jako na počátku. Co bylo dříve na druhém jiné a přitažlivé, už je známé, může nudit... A z nudy snadno začne obtěžovat a lidi na sebe začnou vrčet. Energie se nahromadí, protože není upouštěna jinudy a hrozí výbuch. Ale právě ta přebytečná energie by se dala využít pozitivně. Možná je čas najít nějaké nové záliby. Buď společné, které by Vás spojily, donutily spolupracovat a vztah by byl oživen. Ale někdy je naopak lepší najít si své vlastní záliby, dát druhému větší volnost a nečekat, že bude pořád vše dělat jenom s námi. Co je špatného na tom, když pojedeš na víkend někam s kamarádkami a on jinam s kamarády? On třeba lézt na hory, kam Tebe by nevytáhl, a Ty na nějakou dámskou jízdu (co já vím, co ženské dělají)? A pravidelně, rozhodně ne jen jednou za rok!

Mici Angóra to popsala hezky astrologicky a já s tím souhlasím. Je to v souladu s mým tvrzením, že je čas na nové výzvy. A novou výzvou nemyslím konec vztahu, ale zkusit něco trochu nového, oživit to a to buď spoluprací, nebo volností. Samozřejmě se na tom domluvit, ne aby zas jeden druhého postavil před hotovou věc.
Ono to třeba nepomůže a vztah skončí. To zkrátka nejde předjímat. Ale je dobré, a rozhodně nejde o žádný alibismus, když si můžeš na konci říct: Aspoň jsem to zkusila. Nevyšlo to, ale nikdo mi nemůže vyčíst, že jsem neudělala nic!