Ukazatelé vyspělé duše - Diskuze a zkušenosti

dan162 » balschemtov Jo, když se ti už podařilo nedělat mnoho kdysi běžných činností, nutkání, náhražek, puzení, zkratkovitých reakcí, strachů atd., tak takový život vypadá zdánlivě jednoduše. Cesta k němu ne. To myslím tím seberozvojem, dokázat se uvnitř sebe vrátit k přirozenému prožívání.

Je jasné, že nemohu si s tebou povídat nad tvými knihami, jen akademicky, velmi. Moc se mi líbil jeden výpravčí na pidistanici, který v párminutových přestávkách se učil hebrejsky, aby mohl si přčíst biblické texty v originále.

balschemtov » dan162 Bavíme se spolu velmi akademicky, ale přiznám se že za svůj duchovní rozvoj považuji docela prosté věci. Odešel jsem do ústraní a zvolil si diskomfort a tak cítím velké duchovní zážitky když v těcho mrazech mám doma trochu vody na mytí, nějaké dřevo na otop, dobrou teplou polévku, kousek chleba víno a večer si mohu otevřít knihu a zažehnout svíci a vyhlédnout ven na jasnou nebeskou klenbu.

dan162 » balschemtov Když se dívám na esoteriky i náboženství očima new age, tak vidím velkou podobnost v seberozvoji, sebeuvědomění. Různé cesty, stejný úběžník. I rané křesťanství jako subjektivní cesta k sobě. Nechci seberozvoj popisovat jako zaslíbení a chápat ho jako chiméru, jako spíš naplnění, přirozenost, rekonstrukce. Je očividné, že tělo lépe funguje, čím více dokážeme být sami sebou, respektovat ho, člověku je tak příjemně.

Když jsem četl Jidášovo evangelium, tak mi došlo, jak těžké bylo vytvořit ve čtvrtém století jednu linii, na které by se shodly aspoň křesťanské autority, pracující s latinskými překlady řeckého překladu hebrejského podání starších zdrojů. K tomu navíc praxe vytvářet klamné texty, ohýbat zdrojové spisy znemožňovala porozumět i tomu, kdo porozumět chtěl. Chápu, že většina pojmů bible je pokroucená.

Přesunutí křesťanských termínů do prostředí osobnosti mi zatím dává smysl. Rájem je doba raného dětství, ukončená poznáním (myšlenkami, abstrakcemi, časovými projecemi, které nás oddělují od prožitku, bytí). V té chvíli končí spojení se světem okolo, vzniká ego a naše ojedinělost, ohraničenost. Procházíme peklem mezi svýma ušima, vztekáme se, pláčeme, zoufáme si. Když uplatníme svobodnou vůli a budeme se snažit sebe očistit od příčin proč tak reagujeme, je to pro nás těžké. Musíme jít proti sobě, proti svému egu, podobá se to očistci. Je možné v něm zůstat. Někomu se podaří dospět do nirvány, vrátit se do původního ráje. V té chvíli se člověk/duše spojuje se svým okolím, ego mizí.

Ano, vše může být marnost nad marnost, jediné, co jde opačným směrem než energie je život. Energie míří k vyšší entropii, život k menší, neznámo proč.

balschemtov » dan162 Musíme si vysvětli nejprve jaký význam mají jakákoliv "zaslíbení" v našem každodenním životě a že jich je v konzumní společnosti dost a dost. Tam kde nedostačují ta materiální, tedy v oblastech, které nemůžeme získat snadno jako je třeba láska, osobní štěstí atd. se můžeme obrace třeba na astrologii, esoterní možnosti atd. Co když ale platí slova z knihy Kohelet (Kazatel), že všechno je HAVEL HAVELIM marnost marností - doslova rozvanutí, vyfoukání. Všechno odvane, pomíjí a to značně rychle ačkoliv v toku lidských dní se to může zdát značně pomalý proces. Zaslíbení je chyméra, fata morgana v poušti. Vím o něčem čemu se říká Gehinom, ale není to samé co peklo. Znamená to něco trochu jiného a určitě je to není místo, kterému by vládl nějaký ďas ale často o tom přemýšlím, co to může znamenat a kde to má oporu v mém reálném světě. Tibeťané mají pekel hned šest, ale opět je tu otázka co to vlastně znamená. Údajně jsme my všichni lidé jimi prošli než jsme se zrodili jako lidé. Očistec? To je vyloženě odpustková specialita jen katolické církve. To nemá podklad ani v antice ani hebrejském myšlení. Ráj? Každý sice zná ten příběh o Adamovi a Evě, co je b-h vyhnal z ráje za to že si dali nášup ze stromu poznání a hodně lidí o tom mluví, ale kolik lidí opravdu ví, že tenhle příběh i když je na počátku bible není její jádro, ale cosi jako ozdoba na okraji textu a to ozdoba pro jistotu pěkně sflikovaná z více různých textů a tak v prvních dvou kapitolách knihy Genesis b-h stvoří svět, vesmír a hlavně člověka ADAMA (doslova hliňáka) pro jistotu hned dvakrát. Právě o ADAMA tu jde, ty texty totiž vysvětlují povahu toho slova. Říkají Co je to člověk, jak je a proč je. Jádro, klíčová informace je exodus židů z egyptského zajetí. Říká to, že ta osa kolem které se to všechno točí, je, že můžeme opustit své vlastní otroctví a vydat se na strastiplnou cestu svobody a to kdykoliv se pro to rozhodneme. Říká to, že jen tohle nepodlehne rozvanutí, rozfoukání, jen tohle není marné snažení.

dan162 » balschemtov Pojem vyspělá klidně zahodíme, je to spíš důsledek potřeby zdání spravedlnosti. Pokus nějak vysvětlit, proč někdo má život lehčí a někdo těžší.

Navázat bych chtěl na to, že píšeš, že holos je výraz pro nebe a zeptat se tě na názor. Když vezmu v úvahu subjektivní vnímání víry v raném křesťanství, svědectví Jidášova evangelia, peklo vztáhnu k věku člověka, kdy ten není sám sebou (má v sobě různé bariéry, které mu znemožňují být šťastný), očistec k době překonávání těch bariér, ráj k osvícenosti, tak popisuju možný pozemský život, ne posmrtný život. Má takový výklad někde oporu ?

Najdise.cz » balschemtov Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
"A ještě dodám, že Buddha uspěl až ve chvíli, když zjistí, že uspět nemůže."


Musím říct, že číst tohle je pro můj Měsíc v Kozorohu hodně osvobozující

Najdise.cz » balschemtov Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
to je dobré :)

Orfanikus » balschemtov Pro mně velmi zajímavé a přínosné.

Bosch » balschemtov Vzdávám to a přiznávám že nejsem ještě připraven sledovat hloubku a význam tvých myšlének.

balschemtov » Bosch Není, protože šťatsnost bytí nemá kolektivní kritérium. Museli bychom definovat jasný vhled a to "naštěstí" není možné. Pouze dodám, že například v Bhútánu mají ministerstvo zodpovědné za štěstí obyvatel země. A ještě dodám, že Buddha uspěl až ve chvíli, když zjistí, že uspět nemůže. V té chvíli opouští askezi, atletiku a postupuje mírnou střední cestou a sám vyhodnotí, že uspěl.

dan162 » balschemtov Pěkné. A navíc s emi to líbí.

Bosch » balschemtov Není tedy žádná vyspělá duše, ale pouze šťastná individualita obdařená jasným vhledem do podstaty života.

Jasný vhled do podstaty života je synonymem vyspělosti duše.

balschemtov Kdysi jsem používal podobnou psychologii ve svém duchovním životě a zkoumal jsem vyspělost duše. Dnes to nahlížím poněkud odlišně. Tato možnost mi vyvstala při studiu klasických věcí jako je třeba gramatika, lingvistika nebo metody analýzy. Výraz "vyspělá duše" je slovní pole složené ze dvou slov vyspělost a duše. Začnu od té duše. V helénském prostředí, které je asi i podkladem vašeho uvažování je duše cosi nesmrtelného a abstraktního v člověku co možná přežívá jeho smrt a pokud to nekončí v nějakém abstraktním ráji, tak se to zase vtěluje a tak nějak válčí s tělem a světem. Jenže ouha, to je v rámci globální spirituality poměrně okrajová vize nám vštípená zvláště skrze křesťanství. Orientální chápání duše je více konkrétní. Například hebrejský výraz NEFÉŠ označuje původně hrtan jako místo kontaktu těla a vzduchu, jeho pohybu a místu kde se rodí individuální lidský hlas. Klíčovým momentem je tu RYTMUS. Duše je něco jako individuální rytmus nebo vibrace konkrétního těla a spolu s ním také zaniká. Další pojetí duše znám z tibetu, kde se vyloženě tvrdí, že žádnou indiduální duši vůbec nemáme a plaveme všichni v jakési společné duševní nádobě označované jako ALAIA VIDŽŇÁNA doslova. zdroj, pramen a nebo zásobárna poznání. I bible říká, že Hospodin uchovává duše lidí v jakémsi váčku. Tak a včil:) Ta vyspělost je vyloženě atletická věc. Je z toho vidět, jak nás ten mamon zpracovává. Máme dojem, že musíme dál, výš a nějak přeskočit ostatní. To je ale existenciální omyl. Není v našich silách se posunovat kamkoliv dál, nemůžeme vyspět, protože není v čem uspět! Moje duchovní zdroje židovské a tibetské mne učí že neexistuje vyspělý člověk, ale že existuje ŠŤASTNÝ ČLOVĚK. První žalm a další to často opakují v úvodním verši: Dívej se, viz, koukej na to! Tohle je ten šťastný člověk! Výklad pak pokračuje zajímavým směrem, ten člověk není šťastný z toho, že něco má, něčeho dosáhl, nebo ho tak vidí okolí. Je šťastný protože jsou věci, které NEDĚLÁ. Jinak řečeno štěstí je založeno na schopnosti překonávat symptomy každodennosti. Také tibeťané mají za vrchol nikoliv majetek, ale jasný vhled. Není tedy žádná vyspělá duše, ale pouze šťastná individualita obdařená jasným vhledem do podstaty života. Odpověď není o konkrétních znacích duševnosti v diagramu zrození, ale komplexitě jíž bylo již dosaženo. Slovo holistický znamená celostný a holos je také výraz pro nebe.

POST SCRIPTUM: V orientální tradici nemá duše až takový význam pro nějaké další pokračování po smrti. Tento význam má pouze úsilí, které duše vyvíjí v jednotě s tělem. Případný převtělenec není duše jež vklouzne do těla ale spíše následovník v onom úsilí. Jinak řečeno je to co vnímáme jako tělo a duši objekt generující energii - úsilí a energie jak všichni víme podléhá zákonu o zachování energie. E=mc2