Pošťácká pohádka na Růženčino přání:) - Diskuze a zkušenosti

Nuna » WOAM Tak v první řadě držím palce,ať si u maturity - a nejen z češtiny - vytáhneš tu otázku,která bude blízká Tvému srdci. Na to, že Ti je 18 let, máš úžasnej projev,je to opravdu znát,že vyrůstáš v literární rodině. Zopakovala jsi moje slova, takže vidím, že si rozumíme, jinak velmi díky za pochvalu Možná tady i čekám na zázrak. Možná čekám,až přijde někdo, kdo o moje psaní projeví opravdovej zájem a kdo řekne " já Tě podpořím,piš". Tím nechci říct, že váš zájem není opravdovej,ale nějakej "hledač talentů" by se tu objevit mohl Ale napadla mě jedna věc: Vytisknu si všechno,co jsem kdy napsala. Svážu to do desek a udělám si tak vlastní malou knížku. A bude to hezký dárek - aspoň věřím - pro moji kamarádku,která bude mít te´d narozeniny.

WOAM » Nuna Jednou jsem četla citát jednoho slavného spisovatele, který řekl: "Piš jenom když musíš." To, že text prožiješ, že tě vnitřní napětí, nebo nutkavá potřeba vycházející ze silné emoce nebo prožitku donutí popsat čistý papír, je už sama o sobě taková porce síly, že stačí jen o trošku víc - krom té k udržení ruky na papíru i té na "néjaké to myšlení" (a samosebou stylistický talent a znalost jazyka, což obojí máš) a můžeš publikovat.

Moje mamka začala znovu psát ve svých 40 letech, vydala si pro radost (právě tou "samoedicí") sbírku svých básniček a pokračuje povídkami. Nejsou to sice žádné literární skvosty a na obchodní regály jsou až příliš osobní, ale v rámci rodiny a znalosti kontextu je to opravdu hodně silné.

Ty máš narozdíl od mojí mamky talent k tomu pohnout i neznámou duší. (Je mi teď trošku stydno tu ve svých necelých osmnácti rozumovat o spisovatelství, ale já sama se cítím literaturou být živa... a to nejen kvůli maturitě, která mě teď v týdnu čeká.)
Jinak si mě ale připiš na seznam lidí, kteří "neudrželi slzu". Myslím, že minimálně pár lidí by si tvé věci určitě rádo přečetlo, ačkoli, anebo dokonce právě proto, že jsou nové. Ostatně sama pár takovýchhle slíditelů po nových talentech znám. Na druhou stranu nikdy ti nikdo nezaručí, že jich bude mnoho.
Co se mi ale zdá fajn je, že když hodíš svoje věci někam na internet, kde se můžou čtenáři vyjádřit, tak se ti dostane poměrně rychlé odezvy a to věřím že) veskrze kladné. Navíc ty, jakožto pisatelka ohromně lidských, čtivých a až dojemně pravdivých věcí, se můžeš skrze internet dočkat právě toho, co tvoje práce podněcují. Citu. Takového toho "lidského tepla". Pár lidí možná dokonce dokážeš zvednout ze dna a to je občas mnohem víc, než když se S.K. Neumann nebo Guillaume Apollinaire snaží svými díly šokovat svět a nutit ho, aby se nad jejich pracemi lidé kysele škaredili.

Jinak krom publikace na internetu se taky můžeš zkoušet přihlásit do různých literárních soutěží, které jsou poměrně časté a ne všecky úplně bezvýznamné. To by mohlo pomoct - popřípadě posloužit kriticky.

Podle toho, co jsem tu od tebe četla, rozhodně píšeš ohromně čtivě a citlivě. Myslím, že to se dneska prodává celkem dobře. (Regály bývají čtivých, snadno pochopitelných "dojáků" možná až příliš plné, to je jen můj osobní názor, ale čte se to krásně, to ano) čtenáři si často potrpí na jednoduché věci, u kterých můžou "prostě vypnout", zavzpomínat, slzu uronit, nebo se od srdce zasmát, a ne veliké filosofické a symbolické statě o smyslu života.
Na druhou stranu bys něčím takovýmhle nic přelomového do současné literatury nepřinesla a tím by ses asi zařadila mezi sice trochu čtené, ale pravděpodobně málo známé autory. (Ono občas aby člověka vzali na vědomí, musí ten onen dneska už víc šokovat, než hladit po duši... //"ó díky", moderní společnosti // což chápu, že je občas mnoha lidem líto. )

Tak a končím, ať se neučteš k smrti, každopádně držím palce a piš piš piš!