(nepřímá) Energie příspěvku - Diskuze a zkušenosti

MG34 » Martin108 Obě ukazují stejným směrem, jen každé přišlo z jiného směru.

Martin108 » MG34 Pokud obě slova nemají žádnou energii, jakto že každé z nich ukazuje jiným směrem?

MG34 » Martin108 Ale no tak, přemýšlej...

Představ si, že jsi stižen nějakou skoroobrnou, umíráš a z posledních sil napíšeš svým nejbližším do své oblíbené diskuze "nashledanou".

A představ si, že jsi grafoman, píšeš do x diskuzí současně a do jedné (stejné jako v ní je ten umírající) - protože už tě to tam nudí - vložíš pomocí CTRL+C slovo "nashledanou" a dál tomu nevěnuješ pozornost.

V té diskuzi pak jsou přímo pod sebou 2 stejné příspěvky: "nashlednanou". Chceš říct, že v jednom je enormní energie posledního vzepětí zoufalého člověka a ve druhém je pár kapek energie povrchního pisálka?

Nene - slovo žádnou energii nenese. Jsou to prostě dvě úplně stejná slova, ničím se neliší.

A co se týká spotřebované energie - ta se může přeměnit třeba v teplo, nějaký kyslík se ti v mozku přemění na CO2, nějaké cukry to odnesou, atd., ale rozhodně se to nijak neumístí do slova - slovo není žádný akumulátor.

Martin108 » MG34 Zákon zachování energie v tomhle asi neobčůráš pozemstane. Pokud musím vynalozit energii na to, abych neco vyslovil, pak je tahle energie v tom slově obsažená :)

MG34 » Martin108 Všechno pěkné, až na ten první nejzásadnější odstavec

"Slova a především intonace nesou energii. Jsou to ukazatelé, směrovky ukazující na určitá místa v našich myšlenkách, které chceme s ostatními sdílet."

jednak vpodstatě ten následující celý text je o informacích a ne o energii

a jednak "nesou energii" a "ukazatelé a směrovky" je právě to chybné místo celé úvahy - ukazatelé a směrovky totiž nenesou energii - ty na energii jen ukazují a směrují...

Martin108 Slova a především intonace nesou energii. Jsou to ukazatelé, směrovky ukazující na určitá místa v našich myšlenkách, které chceme s ostatními sdílet.

V podstatě je to jako když jdete po cestě a vidíte tam ceduli Křivoklát 15km po červené. Samotný ukazatel není tím hradem, ke kterému nás směřuje. Přesto si jako turisté vytvoříme o hradu domněnky už jen na základě toho ukazatele.

- je to ještě daleko
- po červené to bude i náročná cesta

A celou tu situaci si zabarvíme skrze své aktuální prizma. Bolí nás nohy. Máme žízeň. Paří na nás slunce, stín je v nedohlednu... děti šílí, pes je nezvladatelný a každou chvíli mizí někde za obzorem, manželka do nás duje, že jsme měli odbočit už dávno po té zelené, jak nám to ostatně sama několikrát říkala a na mobilu se nám pomalu ale jistě vybíjí poslední kousky baterie.

Chudák Křivoklát.

Nicméně jak jinak předat myšlenku, než prostřednictvím slov? Slova jsou jako ozvěna. Harmonická rezonance dvou sklenic, které doufají v to, že jsou obě naprosto identické. Stejné sklo, stejná textura, výška i tloušťka skla a stejné vady vzniklé během výroby. Takže pak jedna sklenice vydá tón a druhá se podle ní naladí na naprosto stejné frekvenci.

Zní vám to směšně? Ale takhle si lidé často představují, že to opravdu funguje. Málokdo uvažuje o tom, že jsme každý trochu jiná sklenice a tudíž co v nás vzbudí radost a obdiv vzbudí v baňatém džbánku stesk a nostalgii.

Pokud chceme někomu předat, co se odehrává na tak abstraktní rovině, jako je naše mysl a prožívání, musíme to předat na základě rezonančního vzorce a doufat, že příjemce naladíme danou rezonanční hladinou tak, aby vzniklý dojem dokonale zrcadlil vzor, podle kterého byl vytvořen.

Příjemce i vysílač by měl mít vždy na paměti, že způsob předání rezonančního vzorce je klíčový, musíme uvažovat i médium přenosu, které se skládá z prostředí, situace (atmosféry daného místa a času) a dalších aspektů (například kulturní pozadí příjemce).

Tak či tak předáváme pouze ukazatele, směrovky, které mají příjemce dovést do stavu, o který se s ním chceme podělit. Vzhledem ke komplexnosti celého procesu je skoro s podivem, že se velmi často dokážeme trefit a opravdu předat něco, co příjemce pochopí tak, jak to myslíme.

Celé je to o cviku, praxi a následně získané zručnosti s jakou rezonanční vzorce vytváříme. Vysílat můžeme jak na verbální, tak i neverbální úrovni.

Pokud máte problém dorozumět se s druhými, nezlobte se na ně za to. Uvědomte si, že to, co považujete za reálné, je pouze výsledek signálů, který naše receptory posílají z očí, uší, nosu, taktilních receptorů, termoreceptorů a dalších našemu mozku, který na jejich základě staví obraz toho, co nazýváme realitou.

Nikdo ve skutečnosti nevidí víc, než co mu sdělují jeho senzory. Stejně tak bychom mohli snít, protože ve snu, až má mnohem křehčí strukturu, než bdělý stav, také vnímáme bolest i další vjemy tak, jako by byly reálné. Přitom po probuzení pro nás pochopení toho, že celý svět snu byl pouhou iluzí, není nijak těžké akceptovat.