Invaze islámu konec Evropy jak ji známe a pokračování. - Diskuze a zkušenosti

player » Deam Klíčové je nepřipustit zvyšování množství muslimů v zemi.


tohle je úsměvné - protože náboženství u nás není nikde ověřováno. Bylo jako dobrovolná kolonka při sčítání lidu. Ale jinak? K Islámu lidé konvertují , jiní od něj odcházejí a když sem přijde běženec , nemusí se svěřovat , zda chodil do kostela , do mešity či střílel v africké buši kalašnikovem hyeny i lidi sousedního kmene.

Ono se to lehce říká.

Buď by musela jakákoli země postavit jisté náboženství zcela mimo zákon - ale pak tu máme další vyhlazovací genocidu nebo minimálně občanské nepokoje tak širokého rozsahu , že by shořela v plamenech Paříž. To je prostě čistá utopie.

Jediné řešení je utažení demokracie na policejní stát. Možná tak.

Deam V zásadě souhlas, akorát co se bodu 5 týče, nemyslím, že by to tohle pomohlo...

Naopak platí, jak říkal již soudruh Stalin "Jesť čelověk, jesť problema, nět čelověk, nět problemy"

Klíčové je nepřipustit zvyšování množství muslimů v zemi, naopak snažit se o zvrácení trendu. Tzn. minimálně neprodlužovat trvalé pobyty, neudělovat občanství a prostě dát všemi nutnými způsoby najevo, že lidé islámského náboženství zde nejsou a nebudou vítáni.

Obávám se, že než k tomu dojde, zemře ještě mnoho lidí a pokud k tomu nedojde vůbec, tak ještě více.

Každopádně v ČR ještě zdaleka není situace taková, aby to vše nebylo zvládnutelné víceméně rozumným způsobem.

Jsou zde zkušenosti s odsunem německého obyvatelstva, v USA v době 2. sv. války internovali lidi s japonským původem, tohle všechno jsou možnosti, které lze v krajním případě využít. Ani se není třeba uchylovat k masakrům...

Mimochodem, takto řešili své trable s francouzskými přistěhovalci a jejich potomky Alžířané: (zdroj Popely ještě žhavé, Karel Durman 2004)

"
Byť "pozdě a v tísni", hnutí "Svobodná Francie" vyhlásilo v roce 1944 dlouhodobý program reforem a postupné integrace muslimů. Bylo jim dáno 40% míst v lokálních zastupitelských orgánech, 70 000 dostalo i plná francouzská občanská práva a i jako celek měli mít zastoupení (zpočátku 13 poslanců) v budoucím francouzském parlamentu. Na této základně se také zformovaly alžírsko-arabské politické strany: "Asociace přátel manifestu a svobody" v čele s Ferhátem Abbásem, s umírněným programem "autonomní Alžírské republiky v rámci obnovené Francouzské republiky", a socialistická "Strana alžírského lidu" Messaliho Hádže. Alžírské klima však určily události v Sétifu (Kabylsko) v květnu 1945, kde agitace Hádžovy strany vyústila v jatka. Muslimové po pět dnů zabíjeli Evropany a čtvrtili jejich těla, ženám párali břicha a uřezávali prsy. Podle toho vypadala i krutá odveta armády a kolonů, při níž zahynulo asi 6000 lidí. Jak odpovídalo psychologii antikolonialismu, muslimští radikálové a jejich leví spojenci si zapamatovali jen odvetu, nikoliv zvěrstva, která ji vyvolala. Do voleb do nově zřízeného Alžírského shromáždění (1947) šla Hádžova strana s heslem adresovaným Evropanům: "Buď kufry (které si sbalíte), nebo rakev". A její podzemní organizace shromažďovala zbraně pro povstání."