Háňa* (* 17.4.1967)
Žena
Nezakochla, zakecala, ale výsledek byl stejný

Ale tvoje babička je mi sympatická - v menší míře to mám taky tak (ty řetězy bývají kratší a neběhám - v klídku kráčím)
Hlavně ta věta: "Šla na zahrádku pro šnytlík, jenže si všimla ...".
Ano - tam se právě většinou zakochnu - dám se do hovoru s okurkami, jak krásně jedou, zeptám se jich, jestli nechtěji vodičku, pochválím rajčata, jací jsou už pěkní buclící, slíbím jahodám, ať vydrží, že pro ně potom přijdu, vynadám hlemýždi, že žere salát, když je tam tolik pampelišky a ještě ke všemu nakousal víc listů a odnesu ho na nepěstovací zahrádku (i s těmi jeho nakousanými listy, aby si je mohl dojíst), cestou potkám hrdličky, co stepují kolem místa, kam jim sypu a šilhají hlady, tak to hned napravím. ...
A pak jdu hledat ten ustřižený šnytlík, kam jsem si ho položila .... darmo mluvit ...

U mě je to tím, že jak jsem v práci stále na časech - minutách vteřinách ... když mám volno, uvolním se a oddám bytí

.
Ale nějaký vnitřní "kompas" v sobě přecejen mám. Při tom všem rozjímání musím říct, že celkově taknějak stíhám - jen občas něco připálím nebo mi něco z hrnce zdrhne, no