Najdise.cz (Systémová zpráva)
Příspěvek je od uživatele
tulačka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Děkuji za sdílení Tvých zážitků.

Obzvláště toho propojení.

Co se týče Thovta, je to ten případ, kdy znám i jiný úhel pohledu. Ale respektuji, že pro lidstvo plní funkci učitele.

Získala jsem souhlas k uveřejnění časti článku, který se bohyní plodnosti také týká. Podmínkou bylo, že uvedu jméno autora, odkud článek pochází, a že připíšu, že pokud má někdo zájem číst i zbylé práce, ať neváhá se mu ozvat. Ale nejprve ten úryvek:
... Již v pradávných dobách bývaly podzemní komnaty chrámu obsazovány černými soškami egyptské bohyně Isis, to že se nacházely v prostoru v podzemní dutině či svatyni pod úrovní samotného chrámu mělo svůj zcela zásadní význam. Jak dokládá Fulcanelli, byly sochy Černých madon často obdařeny nápisem zmiňujícím egyptskou bohyni: Isidi, seu Virgini ex qua filius proditurus est. – Isidě, nebo Panně, ze které se narodí syn. Je zde pochopitelně jasné, že s křesťanstvím nemá tato ikonografie nic společného, zřejmě jde o pozůstatek pohanského kultu, který byl díky rozšiřujícímu se křesťanství přetvořen do kultu Černých madon, a to převážně na území tehdejší Galie. Došlo tedy k propojení druidského mystéria s nově příchozím kultem křesťanství.
… Co tedy takové sochy představovaly a proč byly zpravidla umístěny v podzemí? Můžeme předpokládat, že jde o vyjádření úcty k samotné bohyni Matce, jejíž kult byl hojně rozšířen prakticky po celém světě. Tato původní Matka představovala sílu, prostřednictvím níž je manifestován Kristus, jde o kosmickou energii, jež doslova krystalizuje do všech živých forem na Zemi. V podstatě lze říci, že jakýkoliv tvor či projev života je pomyslným dítětem takové Bohyně. (V nejrůznějších tradicích nesla různé názvy – např. Diana, Demeter, Juno apod.)
Rovněž je známo, že v rámci nejrůznějších gnostických či hermetických nauk se zmíněné bohyni či síle dostávalo pochopitelné úcty, v těchto tajných mystériích se například vyučovaly příslušné manifestace bohyně Matky uvnitř lidského těla, šlo o tajnou stezku vedoucí k odhalení gnostické moudrosti, kdy projevy Bohyně nesly různá pojmenování – např. Baraka, Sofia, Svatý Duch, Temná Bohyně, Kundalini (hadí síla) apod.
V souvislosti s motivem Černých madon se zde nabízí velmi důležitá spojitost s představou temné bohyně gnostiků, která se nazývala Sofie – tedy moudrost. Ta existovala již v temnotách počátečního chaosu před stvořením a byla tedy celkem pochopitelně považována za černou či temnou bohyni. Symbolika Černých madon tedy vychází z odkazu egyptské Isis či gnostické Sofie a sahá až do před-patriarchálních časů, kdy byla uctívána temná hadí bohyně Lilith. Mimo jiné je tedy rovněž symbolem mateřství, rovnocennosti ženství, vládkyní nad přírodními silami a manifestací celého vesmíru. Má různá jména a různé projevy, je bezpochyby skutečným mateřským lůnem, z něhož vše vzniká a posléze i zaniká. Podobně i planeta Země je projevem takové Bohyně představující její projevené tělo…
… Tělo člověka se svoji energetickou soustavou reflektuje energetickou soustavu celé planety/ vesmíru. Naše tělo má velmi sofistikovanou energetickou strukturu nejrůznějších meridiánů, v nichž proudí ona životodárná síla Bohyně, avšak velmi podobně je to i v případě celé planety, která je rovněž obdařena obdobnou rozvodnou síti energií Bohyně.
Lze říci, že celá energetická soustava planety je tvořena jakousi planetární síti distribuující energii do nejrůznějších míst. V dávných časech se tyto silové proudy nazývaly dračími či hadími liniemi, dnes je známe např. pod pojmem „ley lines“ apod. (existuje dokonce i starý galský výraz – „wuivr“, který označuje zmíněné telurické neboli zemské proudy) Je tedy důležité vědět, že ono zemské vyzařování bylo napříč kontinenty symbolizováno hadem či drakem, v některých případech v podobě baziliška, ptáka či sirény atd.
… Tento fakt je skryt rovněž v motivu bohyně Matky, která v rukou svírá jakési vlnité hady symbolizující zmíněné energetické proudy. V pozdější křesťanské symbolice se obdobný motiv zachoval v ikonografii madon spočívajících na zemském glóbu, po jehož obvodu je obtočen had či drak, v některých případech madona stojí přímo na hlavě zemského hada.
Autor Jan Křivanec, úryvek z cyklu o Černých madonách, uveřejňováno na facebooku ve skupině Pastýři z Arkádie.