Háňa* (* 17.4.1967)
Žena
Taky to mívám, jenom s tím rozdílem, že v tom nevidím problém. Do ničeho se nenutím, když se mi nechce nic dělat, nic nedělám, když mě nic nebaví, čumím z okna nebo "do blba", pokud mi není mezi lidmi dobře, jdu domů .... Nemám dojem, že bych něco musela, naštěstí. Samozřejmě, kromě každodenní návštěvy systému, ale ani to nevnímám vysloveně jako mus - tam si chodím pro ty papírky, co se jimi platí inkaso, kafe, cíga a jiné věci, které chci. Jen tak mi je nikdo nechce dát, tak holt nezbývá, než chtít chodit do práce, na poštu a do sámošky, když chci ty věci.
To je tak asi jediné, kde mám někdy pocit, že jdu proti sobě, ale zase vím, proč a za jakou cenu to dělám - za teplo v baráku, chleba a to kafe.
Za to jsem ochotna návštěvy systému

skousnout
Musím jenom umřít, a na to mám ještě čas.
Třeba by ti pomohla perestrójka postoje k tomu, co musíš a co ne. Začít můžeš tím, že si uvědomíš, že nemusíš muset, pokud nechceš