Zapomenuté poslání - Diskuze a zkušenosti

"Jeden guru měl mezi několika žáky i mladého chlapce. Po zasvěcení se mladý žák podle pokynů svého mistra odebral na místo vzdálené od lidských obydlí. Usadil se v malé chatrči pod stromem, aby zde pokračoval ve svých duchovních cvičeních. Každé ráno, když se vykoupal, pověsil mokrý ručník a bederní roušku na strom a odebral se do nedaleké vesnice poprosit o něco k jídlu. Jednoho dne po návratu zjistil, že mu krysy jeho roušku rozkousaly. Příštího dne byl tedy nucen poprosit vesničany o oblečení. Za pár dnů však našel své oblečení opět roztrhané na cáry. Šel tedy znovu do vesnice, aby si vyprosil další oblečení. Když řekl vesničanům o tom, co mu krysy provedly, jeden z nich mu poradil, aby si opatřil kočku, že mu potom krysy dají pokoj. Takové řešení se sádhuovi zalíbilo, a tak si kočku z vesnice domů odnesl. Jenomže kočku bylo potřeba něčím krmit. Sádhu tedy musel denně navíc žebrat o mléko. Proto mu jeden vesničan řekl: „Kdo ti bude každý den dávat mléko? Raději by sis měl chovat krávu, její mléko nakrmí tebe i tvou kočku.“ Nějaký laskavý vesničan daroval sádhuovi krávu a ten si ji odvedl domů. Následujícího dne musel sádhu prosit vesničany o novou věc — slámu na krmení krávy. Po několika dnech mu kdosi řekl, že má přece blízko své chatrče spoustu neobdělané půdy, kterou si může lehce obdělat, a získat tak slámu pro svou krávu. Sádhu si dal poradit a pustil se do obdělávání půdy. Když sklidil úrodu, musel vystavět stodoly, aby měl úrodu kam schovat. Protože na všechnu tu práci nestačil, musel si najmout nějaké pomocníky. Ale ti byli nespolehliví a začali mu ze stodol ukrádat. Sádhu se s tím svěřil jednomu vesničanovi a ten mu poradil, aby si opatřil ženu a děti, ti že mu mnoho pomohou a také se na ně bude moci spolehnout. Tak se za nějaký čas ze sádhua stal velký vlastník půdy s rozsáhlými pozemky a mnoha staveními a také otec sedmi dětí.Za mnoho let se bývalý sádhuův guru rozhodl, že by rád viděl svého žáka, a tak se za ním vypravil. Když přišel k onomu stromu, byl zmaten, protože našel velkou farmu s mnoha staveními. Zeptal se sloužícího, který seděl venku, zda neví něco o sádhuovi, který kdysi pod tím stromem žil. Sloužící zavrtěl hlavou, že neví. Guru tedy vstoupil do velikého stavení a ocitl se tváří v tvář svému žáku. Překvapený guru řekl: „Můj synu, co to má všechno znamenat?" Žák, plný studu, padl na kolena a řekl: Můj pane, to všechno je kvůli bederní roušce!´ a vyprávěl mu celý svůj příběh — jak pomalu jedna věc vedla ke druhé, až to nakonec vyústilo v nynější stav."Tato povídka názorně zobrazuje, jak nevinná, nevědomá duše postupně a nepozorovaně upadá do nástrah světa, zapomíná na důvod, kvůli kterému se do tohoto světa vtělila, na duchovní osvícení. V této souvislosti Rámakrišna často varoval: „Jako ten, který stojí na okraji hluboké studně je vždy opatrný, aby do ní nespadl, zrovna tak by se člověk žijící ve světě měl mít na pozoru před jeho lákadly.