Mystérium osobnosti - Diskuze a zkušenosti

balboa » Jyotis No právě Castanedovo dílo je takové kvantově fyzikální, ale je fakt, že on sám to nejspíš nezmákl pobrat. Tady mě přijde, že lidi mají zmáklý pohyb bodu spojení spíš jenom v rámcí společného popisu světa, nějaké don juanovské vlivy tu moc nevidím... ikdyž třeba je tu nějaký don juan co já vím :D

Jyotis » balboa Castanedu tady máme zmáknutého.
Fyziku nemá zmáknutou nikdo :)

balboa » Jyotis K tomu trochu čarodějné fyziky

Vesmír je nekonečné seskupení energetických polí, připomínajících světelná vlákna.
Tato energetická pole, zvaná Orlovy emanace, vyzařují ze zdroje nepředstavitelných proporcí, metaforicky zvaného Orel.
Lidské bytosti jsou rovněž složeny z nezměřitelného počtu stejných, vlákna připomínajících polí energie. Čarodějům se lidé jeví jako světelné koule s pažemi roztaženými do stran, jimiž procházejí ona vlákna nekonečného rozsahu.
Z celkového počtu polí energie, která procházejí světelnými koulemi, je pouze jejich malá část zažehnuta uvnitř koule, okolo bodu jasné záře, jenž se nachází na povrchu koule.
K vnímání dochází tehdy, když energetická pole v této malé skupině bezprostředně obklopující bod záření rozšíří své světlo, aby osvětlilo identická energetická pole mimo, respektive vně koule. Protože pro vnímání jsou dostupná pouze pole energie zažehnutá bodem záření, tento bod se nazývá „bod, kde je slučováno vnímání“ nebo krátce „slučovací bod“.
Slučovacím bodem lze pohnout mimo jeho obvyklou polohu na povrchu koule do jiné pozice. Záření slučovacího bodu může zažehnout jakákoli energetická pole, s kterými přichází do kontaktu. Proto je-li přemístěn do nové pozice, okamžitě zažehne nová energetická pole a tím je udělá přístupná vnímání. Toto vnímání je známo jako zření.
Jestliže je pohnuto slučovacím bodem dostatečně mocně, lze vnímat kompletně jiný svět - tak objektivní a úplný jako ten, který vnímáme normálně. Čarodějové vchází do tohoto druhého světa, aby získali energii, sílu, řešení základních i dílčích otázek, nebo aby čelili nepředstavitelnému.
Intence je vším pronikající síla, která způsobuje, že vnímáme. Nestáváme se vědomými, protože vnímáme, nýbrž vnímáme v důsledku tlaku a vměšování intence.
Cílem čarodějů je dosáhnout stavu totálního uvědomění, tak aby poznali všechny člověku dostupné možnosti vnímání. Tento stav uvědomění vede dokonce k odlišnému způsobu smrti.

Bod spojení se nám posouvá třeba po drogách, holotropním dýchání, bdělém snění, meditaci, horečce, ohrožení života, ale i v každodenních náladách se nepatrně vychyluje třeba při smutku, bolesti, lásce, radosti. Čarodějové se pokoušely tento bod spojení uvolnit, ze své stálé pozice. Bod spojení se u normálního člověka nemůže pohybovat, protože je fixován na svém místě denní rutinou, myšlením a životním stylem. To je také důvod proč všichni lidé vnímají stejnou skutečnost. Všechny techniky čarodějů, směřují k uvolnění tohoto bodu spojení.

Najdise.cz » balboa Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To je u nás normálne,pretoze kazdy clovek je predovsetkym zatazený geneologicky,takze vprvorade mu budu vzdy najblizsie tie stavy,ktore ziskal v podobe vrodenych sklonov.

Preto vzdy v nas ostava "verne" iba to co je nasej bytosti prirodzené a na com si zvykla žiť co sa preto v nasom vedomí bude vzdy nejak pripomínať.

Ak aj v sebe nieco vyssieho najdes a zazijes to,dlho sa v tomto stave preto neudrzís,lebo to "nejde prirodzene z tela".Alebo ak sa aj udrzís,tak musis z tela vedomím vypadnúť,aby ta "nerusilo",co napr.bezne advaisti činia.Ale to bez tak nic progresívne neriesi,pretoze atavisticka prirodzenost sa len uchyli do stavu podvedomeho "spánku" a za vhodnych okolností sa zas prejaví.

Preto Kvetoslav vzdy nutil ludí skor do "horsich stavov",aby pribrali postupne aj vsetko to co predstavuje geneologicku zataz.A to tak,ze sa na telo volou a pozornostou "zatlací" a ono samo potom uvolnuje tazsie substraty,ktore sa potom vo vedomí rozpustajú.Ovsem tomu musí predchadzat urcita predpríprava.

Jyotis » balboa Děkuji za upřímnost. Cenná.

Diskutovala jsem s Ave, že jsem citlivá na jeden archetyp a jeho kontexty, i v horizontech, které nevyplývaly ze vzdělání a zkušenosti, zjistila jsem, že je tam vazba až později a navíc to korelovalo i v různých kulturních systémech mezi sebou. Jako puzzle. Ave v channelingu to pak pojmenovala.

Jsou tady tedy určité bytostné obsahové struktury, které k nám jaksi patří "víc", stejně jako někteří lidé jsou více našimi spřízněnými dušemi, i když sedí někde jinde. Ozvou se právě ve chvíli, kdy to člověk potřebuje a účinným způsobem, a pak třeba zase zmizí.

Zdá se tedy, že skutečně mezi energiemi, o nichž píše M., a subjektivními projekcemi je ještě bytostná vrstva. Nevím, jak to lépe říct. Jsou to vrstvy...

Wolf 68 » balboa skvěle napsáno, naprostý souhlas....

balboa » Janíčko Skútrista Dost nepříjemná nástraha je v tom, že jak člověk vyčerpává veškeré svoje možnosti, tím víc negativity vyplouvá napovrch, spousta nepříjemných emocí, zoufalství, pochybnosti, není co dělat, nic nemá smysl. Já už mám dost dlouho pocit, jakobych šel do slepé uličky a nezbývá mi než prolézat všechny její špinavé zákoutí, abych sám sebe na 100% přesvědčil, že je to opravdu tak jak to je...
Mě kdysi napadlo takové přirovnání ke stromu života - jeho kmen je buddha, z něj rostou všechny větve, z dalších větví rostou menší větve - jednotlivé izolované osobnosti lidí, které zapomněly na to, že nesou veškeré aspekty buddhy a rozšiřují tím celý strom, jsou nástrojem tvořivého principu nekonečna. Chce to prostě rozšířit vědomí na ten kmen a nesnažit se tvarovat svou větvičku bez vědomí celého stromu, jinak uschne a umře A i kdyby tak co... naroste nová

balboa » Jyotis Je to všechno pravda, osobnost je dost specifický, ale komplexní pohled na jednu věc a každá taková zkušenost, každý život je vesmír samotný, jsou v tom zapojeny všechny aspekty, kvality, archetypy a jak člověk poznává postupně sám sebe, učí se symboly, abstraktní myšlení, energetické zákonitosti, přitom ten objekt poznání začíná mizet, v různých fázích vyplývají na povrch další a další souvislosti... Sranda je, že ta osobnost vznikne souhrou náhod a přitom ta souhra náhod je zároveň naše vůle, touha poznat se z této perspektivy.
Poslední dobou dost silně zažívám ten rozpor kdy se cítím zaseklý, pořád stojím na 0 a jindy jsem úplně někde v nekonečnu... celé to poznání je cyklicky uspořádané v různých vrstvách, do kterých to krystalizuje - různé věci, různí lidi, různé ideologie... ale čím dál častějí za vším vidím jen jednu věc, jakoby jednu frekvenci, jeden význam. Někdy to vnímám pozitivně, někdy negativně, každopádně ta intenzita roste a jenom to mnou tak cloumá, čím větší mám tendenci k nějaké sebereflexi, tím míň toho pobirám a zbytečně se vysiluju - prostě zmatek, nejde se v tom vyznat... no a v tom zmatku právě vidím ten paradox, že při takovém stavu člověk neví co si má o čem myslet, proto to ani nemá cenu dělat a zůstává jen to čistější vnímání. Vidím věci, které skrze mysl nejde uchopit, ale ještě tomu tak nějak naplno nedokážu důvěřovat, že se tímhle způsobem dá normálně fungovat, většinou se tomu začnu divit, klást si otázky, nastartuje to zase tu sebereflexi, a jsem na začátku cyklu...

balboa jo, úplně to v tom vidím

nejlepší způsob, jak poznat osobnost, je rozbít ji, posbírat kousky a uvidět co se stane.
tak to dělají i s atomama... mystická praxe