Když mozek říká ne a srdce ano... - Diskuze a zkušenosti

Nikišátko » oligopolie jo ty máš vztah tedkom... Tak hlavně všechno nejlepší... At se tohle nikdy nevyplní:)

oligopolie » Nikišátko Samozřejmě, já s ním jsem spokojená. :) Třeba se to jednou změní, třeba ne.

Nikišátko » oligopolie Neee. fakt´? tak to seš drsná :) Ale tvůj život, a jaký si jej uděláš takový jej máš...

oligopolie » Nikišátko Beru to jako zkušenost pro mě i pro ně. :-) Já mám na nějaký love story ještě čas.

Nikišátko » oligopolie Takže jej pošleš k šípkům jo???

oligopolie » Nikišátko To se podle mě defakto nedá. Když se někdo chce změnit, musí se chtít změnit on sám (kvůli sobě) a ne kvůli někomu jinýmu, pak to nikdy nefunguje/nemá dlouhé trvání, změna proběhne povrchně. Já bych nechtěla, aby se kvůli mě někdo měnil, protože by mu to ani nešlo /možná chvilkově/.
Žádost o pomoc neodmítám, jen bych doma chtěla mužskýho, co to má v hlavě trochu aspoň v pořádku.

Nikišátko » oligopolie A pomohla bys muu????

oligopolie » Nikišátko No tak prvně vím, že pan dokonalý neexistuje. A z kopce to jde vždycky. Otázkou je, jestli to půjde i do kopce. Řeknu dětem, že jsem dělala, jak nejlíp jsem uměla. :)
To ale nejsou morální/mozkové limity. To jsou limity uvnitř mě, já bych život s takovým člověkem prostě nesnesla, ubíjelo by mě to vnitřně. Pocit jakéhosi odporu k tomu, že si někdo neváží svého zdraví (ano ted ze me mluvi muj zdravotni stav.-))

Nikišátko » oligopolie A o tom to je... Já tě chápu... Máš prostě stanovený limit a přes něj nejdes... Ale jde o to, že ze začátku může být pan dokonalý a po čase až budeš mít rodinu to půjde s kopce a pak budeš neštastná... pak se zařídíš jak?

oligopolie » Nikišátko No hele, já nikdy nekouřila, nepila, nehazardovala, nebyla agresivní ani nic podobnýho a do rodiny to prostě tahat nechci. Prostě to fakt není to co hledám, žádnej strach. Mám prostě stanovený styl života a fakt nechci mít najednou načuchlej barák cigaretama a aby chlapec byl v hospodě když ho kolemletící čmelák rozhodí.
S takovým člověkem bych si asi nerozuměla ani duševně.
Jen se to tak teď sešlo, že z toho fakt něco vzniklo, ale tak nějak vím, že to přišlo, abych si ověřila, že tohle fakt ne. Akceptuji, kdo je, neodsuzuju ho, neomezuju ho, ale ke mně nepatří. .-)

Nikišátko » oligopolie Z toho spíš cítím strach... Máš pravdu, že život někdy nadělí lidi co jsou prostě něčím na zabití a proto raději dám ruce pryč... Ale jsou to naše zrcadla... Každý má něco co se ti na něm líbí a nebo vytáčí ... na záklaě toho se řídíš.. bud je simpatiš nebo ne... Ale dokážeš i přesto ,že má vlastnosti tohohle ražení akceptovat? a být s nim? I pro případ , že bys měla rodinu s nim? protože zas jsou věci, které se v životě učíš... jako je akceptovat to kdo je...

oligopolie » Nikišátko Jen abych ti jeste odpovedela na par desitek prispevku dozadu, tak:
Ano, nebyla bych s člověkem, který má sklon k závislostem (které se mi navíc příčí), je nezodpovědný a kdovícoještě. Nejde ani tak o mě, ale spíš o potencionální děti a budoucnost jako takovou. Vím, že to nikam nevede, a tak to zarazím, dokud to tolik nebolí. Takových ještě bude ... a když ne, tak ne. Nelituju toho. Chci aby měli děti pořádného otce a pěkné dětství a ne hrůzy co slýchávám kolem.

Nikišátko » oligopolie takže počkej mozek má převahu nad srdcem????

oligopolie Zrovna jsem to řešila. Mozek věděl, že to nemá do budoucna cenu, že jsou tam jisté věci, přes které nejede vlak, ale srdce říkalo trošku něco jiného. Mozek měl ale prostě pravdu. :)