Čo by ste urobili,keby ste sa dozvedeli,že máte rakovinu? - Diskuze a zkušenosti

Háňa* » Melody Pond

Melody Pond » alassea Tak to já to mam úplně opačně... Se svou ženskostí jsem se nuceně smířila, když mi narostly prsa, to už jaxi nešlo předstírat že jsem Sokolí oko na prérii... Ale s rakovinou jsem z praktických důvodů poměrně realisticky počítala, proto jsem chodila na prohlídky pravidelně, ač je mně jinak nutno k lékaři dovézt spoutanou... Asi mně prostě nepřišlo, že se děje něco dramatickýho, prostě něco je špatně, fajn, kus mi ufiknou a bude to zas dobrý. No a bylo. Možná je nejhorší ten přístup - mám rakovinu, šmankote já umírám! Kolik lidí umře na chřipku, úraz nebo z jakýkoli úplně dementní příčiny... Asi je to jak v tom vtipu o tý otřískaný želvě - kdybych byl věděl, že tu budu tak dlouho, bych se o ten krunýř mnohem líp staral... Já v tomhle neumim zapnout ten vílí kanál o příčině nemocí a beru to jako u auta, něco se porouchá, šup to spravit a jede se dál. Vůz je dobrá značka, materiál qalitní, motor vymazlenej...tak jen řešit drobnosti po cestě... A to už jsem u toho mozku...magor jsem vždycky byla a teď už i smim bejt, tudíž autíčko jsem červený a dojedu až kam to půjde...snad mně andílek nešoupne do šmelcu...

alassea » Melody Pond tiež mám nejaké genetické predpoklady pre rakovinu,ale neriešim to-naposledy som nad tým uvažovala pred niekoľkými rokmi,keď som si našla hrčku-vtedy som urobila všetko,čo sa dalo,prekonala som strach a ona zmizla,myslím ,že som vtedy vyriešila,alebo začala riešiť problém svojej ženskosti,ktorý to všetko spôsobil.v tejto oblasti mám jasno-som zdravá.úplné jasno ale nemám v niektorých iných oblastiach-napríklad vo fungovaní mozgu

jezinka11 » Melody Pond

Clanci » Melody Pond

Melody Pond Tak jen pro úplnost abych vám nechyběla...věděla jsem, že jsem podezřelá, genetika je potvora...při každym vyšetření jsem si řikala - to bude v poho, kdo má být oběšen, ten se neutopí...a když mi řekli, že mám patologickej nález, jen jsem úplně nevěděla, jak se bude postupovat dál, jak se vyléčím, naprosto mně nenapadlo, že JÁ bych mohla umřít. Měla jsem kolem sebe lidi, kterým na mně záleželo, tak se mi to zvládalo poměrně snadno. Vlastně o nic nešlo, kousek mi kdesi ukrojili, ale je mně furt ještě dost, ne? Tak dneska VÍM, že pokud by snad náhodou blesk uhodil do stejnýho místa, nepodělala bych se. A moc bych doufala, že člověk vedle mně bude tak úžasnej aby to se mnou přežil a prožil a až bych zas byla zdravá, řekl by - já jsem vždycky věděl, že to zvládnem.