HRDINA – Saskia de Coster - Diskuze a zkušenosti

Autorka o sobě:Z duše nesnáším vnucený pocit sounáležitosti s kolektivem. Nikdy se mi nedařilo cítit se v určité skupině skutečně doma. Vždycky jsem zapadala do děr a škvír. Pro spisovatele je to výhoda: z takového postavení člověk snáz přiděluje svým postavám zajímavé myšlenky.Jiní o knize:Hrdina je obtížně uchopitelná kniha. Její recenzenti se shodují v obdivu, ale rozcházejí v popisu i interpretaci. Ve svém jádru se opírá o krutý, nesentimentální příběh dvou osamělých dětí, přemoudřelé Lien a jejího nepřítele-kamaráda autistického chlapce Markuse, k němuž cítí odpor, ale který ji současně přitahuje.Já o HRDINOVI:Knížku jsem přečetla najednou (má jenom 85 stránek :-)), a opravdu stojí za to. Recenzenti píší, že je těžko uchopitelná (nevím, co tím míní :-)) - pro mě je místy těžko pochopitelná - ne příběh, ten je jasný, ale některé pasáže ano - proto si ji v klidu pročtu znovu. Jsou v ní krásné slovní obraty, spojení slov, myšlenky "naruby"...- A ještě úryvek z rozhovoru autorky s novináři:Dlouho jsem nepotkala v knize hrdinku, která by mě tak rozčilovala a kterou bych místy tak moc nenáviděla jako vaši Lien.- Ale děti jsou takové. Někdy. Jeden den někomu strašně ubližují a druhý den s ním kamarádí, jejich city nemají kategorie a jasnou podobu jako city dospělých a ony se nesnaží je nějak pojmenovat, zkrotit. Lien říká svému příteli Zmetek a nenávidí ho, nedokáže však bez něj žít a až do dospělosti svého podivného přítele hledá. Přestože mu ubližovala, byl pro ni nejdůležitějším člověkem na světě. A to "přesto" je vidění dospělého, děti tyhle věci mohou cítit současně, a nikoli "i přesto".Můžeme tedy milovat i nepřátele?- Ano, koneckonců jen díky válce se od svého nepřítele učíme také mnoho o sobě. A na celém světě platí, že slovy zabíjíme mnohem víc než zbraněmi.